Již dlouhou dobu omezená či zcela zastavená kultura se už pro většinu lidí stala naprostou samozřejmostí. Pandemie koronaviru zavřela divadla, kina, koncerty nebo výstavy. Spousta umělců se proto přesunula na internet a začala organizovat své akce online. To nadšencům pro kulturu, alespoň trochu vynahrazuje události, o které v dnešní době přicházejí.
V pondělí jsem si doma líně prohlížela události týdne na Facebooku, což je, přiznávám, v dnešní době poněkud sebemrskačská činnost. A najednou na mě vyskočila téměř nereálná událost – skutečná výstava uměleckých děl ve výlohách pražských kaváren tento čtvrtek. Nechtělo se mi tomu věřit. Vše ale nasvědčovalo faktu, že se dnes opravdu koná výstava s názvem PechaKucha Night Prague Window Gallery. Ve výlohách deseti pražských kaváren jsou nainstalovány originály několika děl celkem od 24 různých autorů. Mluvčí projektu k celé akci dodává: ,,V době, kdy se můžeme potkávat jen online, jsme připravili pro kolemjdoucí instalace do zavřených pražských kaváren. Přejeme příjemnou procházku!“ Na dnešní den jsem proto nedočkavě dospávala, abych se konečně mohla po několika měsících znovu vydat na výstavu.
Na procházku za uměním jsem vyrazila už dopoledne, abych ideálně do oběda stihla alespoň tři výlohy. Kavárny jsou totiž rozmístěné po celé Praze a zajít ke všem deseti by mi nejspíš trvalo déle, než si mohu dovolit. Jakožto vyprahlý kulturní nadšenec jsem si proto řekla, že i malý střípek kultury by mi po takové době mohl stačit.
Z oficiální stránky události jsem si do mobilu stáhla přehlednou mapu všech kaváren s výstavami, která mi pomohla se co nejlépe orientovat. Začala jsem v Holešovicích u Baru Cobra, kde je k vidění kus z architektury, malby i designu. Nejvíce mě zaujala malba ženy vyrobená z akrylu a rifloviny od Františka Matouška nazvaná Geraldina. Nicméně i nábytek v podobě nalomené lampy a tvrdého neforemného koberce Adama Turečka měly něco do sebe. Má cesta pokračovala tramvají na Masarykovo nádraží, kde svá díla v EMA espresso baru vystavili hned čtyři autoři. Zde mě zcela uchvátila velká fotografie muže v poli od Václava Jiráska. ,,Jojo, tak přesně tahle se mi taky líbí nejvíc,“ souhlasil se mnou barista Robert, když mi připravoval cappucino. Následovala procházka na Karlín do druhé pobočky předešlé kavárny s velkým množstvím barevných ilustrací a skic Ondřeje Duška. Vytvořil je pro knihu K čemu jsou architekti, která byla pod výlohou přivázaná na ukázku. Při jejím listování jsem posnídala brownie z kavárny a čekala mě cesta domů.
Na celém konceptu výstav ve výlohách se mi líbilo několik věcí. Zaprvé je nesmírně příjemné procházet Prahou od jedné instalace ke druhé. Je to taková delší a rozmanitější návštěva galerie, u které je člověk navíc na čerstvém vzduchu. Zadruhé káva s dobrým koláčem a prohlížení výstavy jsou věci, které zkrátka patří k sobě. Většina galerií konzumaci nápojů a jídla ve svých prostorách zakazuje. Mívají k tomu vyhraněné galerijní kavárny. Dnešní umělecká procházka ve mně nicméně evokuje silný pocit, že se této radosti budu při otevření klasických výstav těžko vzdávat. V neposlední řadě na mě udělala dojem samotná kreativita organizace PechaKucha, která si se současnou kulturní krizí poradila na výbornou. Nemohli pořádat klasický umělecký projekt, a tak díla přesunuli do výloh kaváren. Ty naštěstí se svými výdejními okýnky stále otevřené jsou a snad tak i zůstanou.
Výstava PechaKucha Night Prague Window Gallery bude podle Kateřiny Sochací z projektu PechaKucha ,,pokračovat tak dlouho, dokud budou kavárny zavřené. A kdy otevřou zatím bohužel nikdo neví“. Neteskněte tedy, pokud dnes už procházku po uměleckých kavárnách nestihnete. Máte ještě dost času!
Sandra Sýkorová
