Je učitelem českého jazyka a základů společenských věd na Gymnáziu Pierra de Coubertina v Táboře. Začátkem loňského roku získal ocenění Zlatý Ámos pro nejoblíbenějšího učitele. V čem je podle něj náročnější online výuka žáků a má kromě úskalí i nějaké výhody? Co si myslí o odpouštění části maturitních zkoušek a proč většina maturantů v dnešní době upřednostňuje distanční formu výuky před tou prezenční? Na otázky odpovídal učitel a také spisovatel Tomáš Míka.
Už je to vlastně rok, co žáci i učitelé museli kvůli pandemii koronaviru přejít na distanční výuku. Ta s výjimkami pokračuje až dodnes. Je něco, co vám na online výuce vyhovuje?
Jak žákům, tak i nám učitelům se určitě výrazně zklidnil denní režim. Učíme v daleko větším klidu než dříve. Tím, že nemusíme docházet, případně dojíždět do školy, navíc získáváme poměrně dost volného času. Takže to je určitě pozitivum. Celkově ale převažují určitě nevýhody. Té práce je teď daleko víc a předávat žákům znalosti na dálku, je daleko obtížnější.
Většinou se mluví o negativních dopadech online výuky, myslíte si, že má i nějaké světlé stránky?
Minimálně na začátku určitě světlé stránky měla. Ukázalo se například, na co všechno není školní systém připravený. Zároveň nás pandemie přinutila použít spoustu nových způsobů výuky, které jsme si podle mého názoru velmi slušně osvojili. Nicméně to byl ten úplný začátek distanční výuky. Čím jsme ale doma déle, tím světlých stránek ubývá a naopak se projevují spíše ty stinné.
Máte možnost pozorovat rozdíl v tom, jak se podepisuje online výuka na mladších a starších žácích?
Dalo by se předpokládat, že menší rozdíl ve srovnání s běžnou výukou bude u starších dětí. A krátce potom, co jsme přešli na distanční formu vyučování, to tak i bylo. Nicméně teď už si tím úplně jistý nejsem.
Beru to ale především podle zkušeností se svými vlastními dětmi, protože na gymnáziu učím až na jednu výjimku pouze středoškolské, tedy starší žáky. Moje děti snáší distanční výuku velmi dobře. Musím ale říct, že je to z velké části díky tomu, že jejich škola k distanční formě výuky skvěle přistoupila. Dobře rozvrhla časy jednotlivých schůzek a má i poměrně kvalitně propracovaný i systém domácích úkolů.
A u těch starších studentů jsem očekával, že je to tolik nepoznamená. Nicméně teď poznávám, že i ti, u kterých bych nikdy problémy neočekával, začínají mít potíže. A to především s disciplínou a s motivací.
Hodně se v současné době mluví o podobě letošních maturit. Už se ubrala slohová část u zkoušek z jazyků a mluví se i o dalším možném zjednodušení. Nepovede to podle vás ke snížení úrovně maturitní zkoušky?
Ta úroveň se tím bezesporu sníží. A navíc si myslím, že se sníží naprosto zbytečně. Od loňského roku už stejně ty slohové práce neměl opravovat CERMAT, ale opravovali by je učitelé na škole, kam daní žáci chodí. Myslím si proto, že by se žáci nemuseli tolik bát. Učitelé by totiž s největší pravděpodobností vzali v potaz to, v jakých podmínkách ty slohové práce píšou.
Na druhou stranu je potřeba se na to podívat i z druhé strany. Studenti gymnázií totiž nikdy se slohovou částí maturity nemívají větší problém. Chápu ale, že na jiných oborech to procento úspěšnosti může být výrazně nižší a tam by se celý rok distanční výuky opravdu mohl projevit. I tak si ale myslím, že by se písemná část vypouštět neměla.
Je to sice téměř vyloučené, ale jsou i takové názory, že by bylo vhodné nechat malé děti, například první a druhou třídu, opakovat celý ročník. Myslíte si, že by to bylo dobré řešení?
Nemyslím si, že je to dobrý nápad. Nebylo by to dobře pro jakýkoli ročník, natož pro ty nejmenší. Myslím si, že by se s tím, že nepostoupí o rok výš a vlastně druhý rok budou probírat to samé učivo, nevypořádali úplně dobře.
Původně se měli maturanti do škol vrátit začátkem března. Kvůli aktuální epidemické situaci ale vláda návrat žáků do školních lavic odsunula. Premiér Andrej Babiš navíc nechtěl říct, kdy by se poslední ročníky mohly vrátit k prezenční výuce. Tento termín by se totiž prý mohl opět posunout. Myslíte si, že to bude konkrétně pro žáky vašeho gymnázia velký problém, nebo jsou na to připravení?
Donedávna jsem si myslel, že žákům, obzvláště těm z posledních ročníků, distanční výuka nevyhovuje. Pak jsem se ale s některými z mých ať už současných nebo bývalých studentů bavil a zjistil jsem, že opak je pravdou.
Koneckonců dostal se ke mně průzkum, který ukazuje, že by se do škol chtělo vrátit pouze 40 % maturantů, zbylým 60 % z nich distanční výuka vyhovuje. Nejprve mě to docela zarazilo, pak jsem si ale říkal, že jim vlastně rozumím.
Opravdu?
Ano, jedním z důvodů je, že se na nich začíná projevovat něco, čemu říkám syndrom doupěte. To znamená, že jsme ze začátku karantény špatně snášeli to, že jsme se nemohli s nikým potkat a museli jsme trávit celé dny zavření doma. Postupem času jsme si na to ale zvykli a některým žákům se už z tohoto doupěte nechce vylézt a vrátit se zpět do školy.
No a druhým důvodem je to, že maturanti ještě mají v živé paměti podzim, kdy pro ně nebylo nejhorší to, že se museli učit distanční formou, ale spíš to, že se jim výuka vždy po několika týdnech měnila. Nejprve několik týdnů studovali běžným způsobem, pak přešli na distanční formu a nakonec přišlo několik týdnů rotační výuky, která navíc nebyla vůbec dobře zorganizovaná. A celkově si myslím, že ten zmatek, který kolem toho byl, žáci raději vymění za to, že budou moci pokračovat v tom svém zaběhnutém režimu. Nechtějí zase riskovat, že půjdou do školy, naruší si svůj poměrně slušně zaběhnutý systém, a po několika týdnech se zase budou muset vrátit k distanční formě výuky.
Některé školy si stěžují, že pokyny ministerstva školství nejsou jednoznačné, případně občas nedávají úplně smysl. Souhlasíte s tím, a pokud ano, jakou věc byste vyčetl ministerstvu vy osobně?
Například ta loňská podoba maturitní zkoušky nebyla úplně ideální. To, že se část českého jazyka přesunula ze státní části do té profilové, celé té zkoušce velmi uškodilo. Navíc to vůbec nebylo předem konzultováno se zástupci jednotlivých škol. Ministerstvo to rovnou vydalo jako hotovou věc. Nebyly tam přitom vůbec domyšlené praktické důsledky těchto rozhodnutí a to si myslím, že by se mělo změnit.
Vy jste začátkem loňského roku získal ocenění Zlatý Ámos pro nejoblíbenějšího učitele. Utvrdilo vás to v tom, že děláte svou práci dobře, nebo jste se potom pokusil třeba něco změnit a ještě vylepšit vaši výuku?
On zatím k žádným velkým změnám v tom klasickém učení nebyl prostor. Já jsem se o tom ocenění dozvěděl v době, kdy se všechno muselo neustále měnit, tím pádem jsem se i já musel přizpůsobovat. To ocenění na to asi nemělo žádný velký vliv. Možná jsem začal trochu zodpovědněji přistupovat k těm mladším třídám, které jsem v letošním školním roce dostal. Je mi totiž jasné, že u těch, které učím už několik let, nemá smysl teď něco měnit. S tím oceněním jde možná trochu ruku v ruce vyšší očekávání studentů, tak se ho snažím nezklamat.
Když se zpětně ohlédnete po dětech, které odmaturovaly a přešly na vysokou školu, co je pro vás nejdůležitější? Je to třeba to, že vidíte, že jste je k něčemu motivoval?
Je to spíš něco trochu jiného. Pro mě osobně je asi nejdůležitější to, když zůstanu se svými žáky v kontaktu, i když už je neučím. Například se třídou, která u mě loni maturovala, se stýkám pořád. Občas si zavoláme, napíšeme si a zcela určitě bychom se, nebýt koronaviru, i mnohokrát potkali. Takže pro mě je tím pozitivním nábojem tohle.
Pojďme na závěr ještě trochu mimo vaši profesi. Ve vašem volném čase se totiž věnujete psaní. Zatím vám vyšly tři knihy a další minimálně dvě by měly vyjít, je to tak?
Ano, ano, vyšly mi tři knihy. Ty dvě známější se jmenují Otherside a Cikánov a mezi nimi vyšla ještě jedna, trochu méně úspěšná, s názvem Ostatky. A v tomto roce by měla vyjít jedna, možná dvě další. První z nich bude básnická sbírka, ta druhá pak novela. Ale uvidím podle času, jestli na tu novelu nedojde třeba až příští rok. Všechny knížky už mám napsané, rukopisy už jsem odevzdal a už se vlastně čeká jen na dotace z ministerstva kultury. Kvůli koronaviru se to ale stejně jako i spousta ostatních věcí zpozdilo.
A do budoucnu máte nějaké nápady, které byste chtěl literárně zpracovat?
Já sice nic neplánuju, ale psaní mě provází vlastně celým životem. Každý den si píšu deník a ono občas i z těch zápisek v něm něco vzejde. Takže je možné, že opravdu ještě něco napíšu.
Marek Jakšič
