Anglie prošla složitou cestou. Nejprve počet nakažených koronavirem neustále stoupal, teď slaví úspěchy s očkováním. Jak se žilo v zemi, kde nejprve žádná opatření neplatila?
Redakce IKSŽ přináší příběhy Angličana Lukea, Čechů Lucie, Evy a Miroslava i Slovenky Hildy, kteří prožili anglický rok s covidem.
Nečekané jarní blues
Je březen 2020 a koronavirus se Anglií rychle šíří. Zatímco vlády dalších zemí zavádí první uzávěry, na britských ostrovech jde život dál. Boris Johnson zdůrazňuje mytí rukou, představuje nové plány, ale fakticky se nemění nic.
Velká uzávěra přichází 20. března. To už je nová nemoc v Anglii přes dva měsíce a Velká Británie má skoro 4 000 nakažených. Další případy rychle přibývají.
Je březen a Lukea čekají závěrečné zkoušky A – levels (obdoba maturity). Její výsledky zároveň slouží jako vstupenka na univerzitu. 20. března ale školy zavírají. Nastává nejistota. A strach. „Táta patří do ohrožené skupiny. Takže jsem byl neustále doma, vycházel jsem jen jednou denně.“
Je březen a Lucie z Lincolnshiru z východu Anglie jede nakupovat. Nikde se nedá zaparkovat. Všude jsou dvacetiminutové fronty. Chybí základní potraviny. Roušky nikdo nenosí. „Cítila jsem všude paniku. V Čechách byli napřed, maminka mi posílala roušky. Místní se nám smáli, když jsme je nosili. Šla jsem nakoupit a pokladní se na mě koukala jako na blázna.“
Školy zavírají a Luke se na zkoušky připravuje z domova. Snaží se učit, ale nad formou testu se vznáší otazník. „Několik měsíců jsme byli v jakési tmě. Nic jsme nevěděli. Jeden týden jsem měl skládat zkoušky, druhý zase ne. Prožíval jsem tolik nejistoty. Boris Johnson s námi naprosto zametl.“
V očích veřejnosti zůstává hodnocení první vlny sporné. Podle průzkumu serveru NewsStatement premiérova popularita v březnu skokově vzrostla. „Konzervativci začátek lockdownu brzdili. Argumentovali tím, že lidé nevydrží tak dlouho zavření,“ říká analytik Kryštof Kruliš z neziskové organizace Asociace pro mezinárodní otázky.
Johnsonova oblíbenost prudce klesá koncem dubna. V květnu má Británie jednu z nejvyšších úmrtností na koronavirus v Evropě, nákaza se navíc masivně rozšířila v pečovatelských domovech.
Konec máje přináší naději. Počet úmrtí na koronavirus poprvé se snižuje.
Vláda nakonec oznamuje zrušení závěrečných zkoušek A – levels. Studenti dostávají známky na základě práce za celou dobu studia. Pro Lukea jde o lepší variantu. O jeho budoucnosti nerozhodl jeden test, ale výsledky za celou dobu výuky.
V červnu přichází první očekávané uvolnění. Otevírají obchody a školy. Lukea čekají prázdniny a Lucie odjíždí na 10 dní do Čech.
Letní intermezzo
Létu se daří přinést bezstarostnou atmosféru. Vláda volí strategii postupného uvolňování. V několika vlnách otevírají restaurace, kadeřnictví či divadla.
Eva je vdova. Žije s dvěma dětmi v hrabství Berskshire na jihovýchodě Anglie. Pracuje jako učitelka žáků se sluchovým a jiným postižením. Po několika měsících pociťuje klid. „Vláda měla plán, podávala jasné informace. Věděla jsem, co mám dělat, abych byla v pořádku. Pomohly mi i pravidelné projevy Borise Johnsona.“
K úplnému návratu do normálu ale nedochází. Od 24. července lidé musí nosit roušky v obchodech. Město Leicester a část hrabství Leicestershire navíc vstupují do lokální uzávěry kvůli vysokému počtu případů.
I tak lidé vzhlíží s nadějí k podzimu. Vláda představuje plán, který slibuje Vánoce bez jakýchkoliv restrikcí. „Nejdříve ke konci listopadu budeme schopni omezit stávající opatření a vrátit se k normálu. Opravdu v to doufám,“ oznamuje premiér v červencovém projevu.
Podzimní vystřízlivění
Po krátké pauze se situace rychle mění. Návrat k normálu mizí v nejistotě a Anglii znovu čekají omezení. 14. září vláda zavádí pravidlo šesti. Lidé se nemohou setkávat ve větším počtu. Doporučuje se práce z domova.
Koncem září Luke nastupuje na vysokou školu. Přijíždí na University of Sussex nedaleko jižního pobřeží. Kampus školy vypadá jako malá vesnice. Jsou tu přednáškové sály, obchody a koleje na jednom místě. Luke je tu sám, nikoho nezná.
„Nástup na vysokou je vždycky náročný. A s lockdownem to bylo ještě horší. Chyběly seznamovací akce, kde by si člověk zvykl na další spolužáky. Škola se mohla víc snažit.“
Výuka se navíc přesunula do on-line prostoru. Výhoda pozdějšího vstávání vybledla v porovnání s nemožností setkávání. „Chybí mi učebny. A je to celé daleko trapnější. Lektor položí otázku, následuje dlouhé ticho, pak všichni mluví najednou. Což by se normálně nestávalo.“
Nejmladší děti mají nástup do školy také ztížený. Hilda žije se svou čtyřčlennou rodinu v liverpoolském okrese. Řadí se k tzv. klíčovým pracovníkům, pracuje pro internetový obchod Amazon.
Její pětiletá dcera nastupuje v září na základní školu. „Vůbec nic děti nenaučili, byla to slabota. Neposílali žádné úkoly. První tipy na to, co s dětmi číst, přišly až v lednu. Chudák všechno zapomněla.“
Polovina října školstvím opět zamíchá. 12. října vláda představuje novou matici opatření. Třístupňový systém umožňuje nařizovat omezení lokálně. Podobá se tak českému „semaforu“. Hlavně sever Anglie se stává částí s vyšším rizikem, Liverpool přechází do nejvyššího stupně nebezpečí.
Nejstarší dcera Hildy má školu v manchesterském okrese, kde zpočátku platila mírnější pravidla. Chodí na univerzitní přípravku, v budoucnu chce studovat medicínu. „Ze začátku jsme do školy chodili aspoň část týdne. Pak všechno přešlo do on-line světa.“
„Stále mi tu pláče, že jí chybí škola,“ říká maminka. „Školy nám poslaly telefonní čísla a odkazy pro případ, že by děti měly deprese nebo sebevražedné sklony.“ Hildina dcera později využije on-line kurzy duševního zdraví, které jí naštěstí pomohou.
S osamělostí stále bojuje i Luke. „Neměl jsem o tom s kým mluvit, rodinu jsem nechtěl zatěžovat. V listopadu se to naštěstí zlepšilo. Našel jsem si kamarády. Spousta prváků to ale nezvládla.“
Vánoce bez rodiny
31. říjen, další premiérův projev. „Už není žádná alternativa. Do začátku prosince musíte zůstat doma.“ Anglie vstupuje do dalšího lockdownu.
V listopadu se navíc poprvé prokazuje nový typ koronaviru. Britská mutace, která se rychle šíří.
Lucie přechází do rezignace. „Začalo depresivní období, kdy jsem se synem byla jen doma.“
Eva naopak netrpělivě vyhlíží Vánoce. Premiér totiž slibuje, že „rodiny napříč zemí se na svátky setkají.“ Její čeští rodiče mají přijet do Anglie po roce a půl.
19. prosince se plán na klidné Vánoce rozplývá. Vláda převádí některé okresy do stupně 4. V nich se lidé nemohli vídat s nikým kromě svých domácností. Lidé v nižších stupních mají na setkávání s ostatními jeden den. Eva tak slaví bez rodičů. „Mí známí z východu Anglie opatření moc nedodržovali. Ne že bych je vinila. Ale věděla jsem, že kvůli lidem jako oni mí rodiče nepřijeli.“
Strach mizí
Nový rok začíná pro zemi špatně. Vstupuje do další uzávěry. Případy rostou tempem 40 000 případů denně. Koronavirus je tu už rok. Budou mít opatření někdy konec?
Luke stále bydlí na kampusu. Část studentů přestává opatření dodržovat. „Když tady onemocním, ovlivním tím jenom sebe. Nemusím se bát o svou rodinu. Navíc už toho máme dost. Tak dlouho jsme neměli normální život…“
Také Hildina rodina se už nebojí. Strach nahrazuje nepohodlí, zdravotní systém nefunguje. „Bolí vás zub, voláte zubaři a nikdo vás nevezme. Na soukromého lékaře se čeká šest týdnů.“
Stav rezignace brzy nahrazuje celosvětový úspěch v podobě rychlé a efektivní vakcinace.
Úspěch letošní zimy
Velká Británie naočkovala první osobu 8. prosince 2020. Na vývoji vakcíny země pracovala od počátku pandemie. K výzkumu přispěli hlavně vědci z Oxfordské univerzity. Světoznámé instituci se v květnu 2020 podařilo zajistit smlouvu s britskou společností AstraZeneca, která měla zajišťovat výrobu a distribuci. Vakcína později získala jméno Oxford – AstraZeneca, nebo taktéž jednoduše COVIDSHIELD (štít proti koronaviru).
Británie se postupně se vypracovala na jednu z nejrychleji očkujících zemí světa. „Vláda zvolila odlišný přístup než další země. Británie využila AstruZenecu, u které se dá oddálit podání druhé dávky. Zatímco například v Čechách si lidé rovnou rezervovali oba termíny, Britové čekali na další dávku až 4 měsíce. Byl to experiment, který vyšel. I jedna dávka má částečnou účinnost,“ všímá si Kryštof Kruliš.
Země si také lépe nastavila systém dodávek vakcín. „Británie nečelila výpadkům, lépe si nastavili smlouvy s dodavateli. Dovozci tak věděli, že pokud neposkytnou Britům vakcíny, čekají je větší sankce,“ říká Kruliš.
Miroslav žije v jihovýchodním hrabství Dorsetu. Pracuje ve finančnictví a s vakcinací neváhal. Doufá, že se tak snadněji podívá do Česka. Bez drahých testů a karantény. Za měsíc mu bude 42, před dvěma týdny dostal první dávku. „Praktik mi poslal zprávu s nabídkou. Zarezervoval jsem si termín. V určený čas jsem přijel do očkovacího centra, velkého stanu. Uvnitř bylo šest kójí, v každé seděla doktorka s praktikantem. Zeptali se mě na zdravotní obtíže a to bylo všechno. Poté jsem nesměl 15 minut řídit. Asi dva dny mě dost bolela ruka, byl jsem unavený.“
Hilda naopak očkování odmítá. Hlavně kvůli krevním sraženinám, jež mohou vzácně vznikat po aplikaci vakcíny AstraZeneca. „Tvrdím jednu věc. Ve druhé vlně obětují zdravou generaci kvůli očkování.“ Její dcera vakcinaci podstoupí, ale částečně s maminkou souhlasí. „Obětovávají nás. Ano, je lepší, když zemře jedna osoba než milion lidí. Ale pořád tu máš toho jednoho člověka. A to je eticky sporné.“
A co bude dál?
Situace v Anglii se zlepšuje. Když vše půjde dobře, 21. června všechny restrikce skončí. Zdá se, že události posledních týdnů vymazaly hrozivé statistiky milionů nakažených, přetíženého zdravotnictví a poklesu Johnsonovy popularity.
Kromě jara 2020 Lucie, Hilda, Miroslav i Eva hodnotí činnost vlády pozitivně.
Luke však kritizuje většinu premiérových kroků. „Asi jsem trochu zaujatý. Jsem obklopený levicovými studenti a mezi nimi je velmi neoblíbený. Věci se sice zlepšily, rozvolňování a vakcinace fungují, ale přišlo to pozdě.“
Ani pro opoziční labouristy nenachází pochopení. „Měli by bojovat za levici a za pracující. Místo toho jenom souhlasili s většinou Borisových rozhodnutí. Hodně lidí se ve vládě zklamalo.“
Za úspěchem země vidí hlavně práci Národní zdravotnické služby (NHS). „Zdravotníci a lékaři, ne vláda, stojí za naším úspěchem. Byli fantastičtí.“
Jako fénix z popela…
Anglie tedy znovu dokázala přemoci katastrofický běh dějin. Svůj boj s koronavirem vyhrála. Pryč jsou chmury, pryč jsou trápení. Alespoň pro toto jaro. Lidé si užívají slunce, otevřených hospod a obchodů. Život se pomalu navrací do normálu. Vydrží tu křehké příměří s nemocí? Musí. Protože jak říká Luke, „další lockdown už lidé prostě nebudou brát vážně.“
Kristýna Dvouletá, Brighton
