Belgie po snaze o „pauzu“ a inovativní opatření během velikonočních prázdnin přichází s rozvolňováním. Podle některých obyvatel je už ale moc pozdě – rezignovanost a nespokojenost v belgické společnosti narůstá. Hodně to připomíná přístup české společnosti a nabourává představu, že země na západ od nás si s pandemií dokáží poradit lépe a jsou disciplinovanější v dodržování opatření.
Vystupuji z metra na bruselské stanici De Brouckére a ocitám se přímo v centru města. Je sobotní odpoledne, ulice jsou plné lidí stojících po skupinkách, někdy v rouškách, někdy bez nich. Jelikož je zakázaný vstup do restaurací, po celém centru města posedávají lidé s jídlem nebo pitím, které si koupili u výdejového okénka. Přecházím přes hlavní bulvár do jedné z postranních uliček, kde sídlí secondhandový obchod, do něhož mám dnes namířeno. Právě obchody s oblečením patří mezi ty, které musely kvůli novým vládním nařízením upravit svůj provoz a povolit lidem vstup pouze na předem domluvenou schůzku.
Už cestou ale potkávám jiné obchody s oblečením, jež působí v podstatě úplně stejně jako před několika týdny, kdy byly otevřené normálně. Lidé do nich vchází téměř bez problému a uvnitř se čile nakupuje. Úplně stejná situace je i v mém secondhandu. Na dveřích obchodu je nalepený papír s QR kódem, po jehož naskenování je možné volně vstoupit. Obchod je plný lidí, kteří se ve skupinkách probírají oblečením, hraje hlasitá hudba a prodavači se téměř nezastaví. „Ano, návštěvníků máme téměř stejně jako před opatřeními, skoro nic se nezměnilo,“ potvrzuje jeden z pracovníků obchodu. Při odchodu si před obchodem povšimnu fronty, v níž nikdo nedodržuje předepsané rozestupy.
Žádné z nařízení tedy obchod fakticky neporušuje. „Snažíme se dezinfikovat zboží a před kasu jsme umístili ochranné plexisklo,“ vysvětluje zaměstnanec secondhandu. Je ale zjevné, že k výraznějšímu omezování přenosu nemoci a vzájemného styku lidí oproti minulým měsícům nedochází. A to v podstatě shrnuje celkový přístup obyvatelů Bruselu. Roušky jsou u většiny lidí pod nosem, skupinky více jak čtyř osob spolu posedávají v parcích, doporučené rozestupy obyvatelé nedodržují a většina obchodů řeší nařízení papírem vyvěšeným na dveřích.
Belgický boj proti koronaviru a vládní nařízení
Belgie se blíží ke konci tzv. pauzy, tedy zpřísněných nařízení, která přes velikonoční prázdniny vyhlásila belgická vláda kvůli zvýšenému počtu nakažených a obavě z exponenciálního růstu nemocných a zaplnění nemocnic. Mezi tato opatření patřilo právě například omezení obchodů s postradatelným zbožím a zavedení rezervačního systému, zavření i prvního stupně škol nebo limitování počtu osob, které se mohou scházet, na čtyři. Také bylo výrazně omezeno cestování za hranice země a návratu z ciziny.
Tuto středu již přišla místní vláda s novým plánem na návrat k normálu a ohlásila postupné uvolňování předchozích nařízení, a to i přesto, že pokles počtu nakažených zatím není příliš rozpoznatelný. Počítá se s návratem dětí do škol a umožněním přístupu do školy pro některé studenty, postupným zpřístupňováním obchodů i zvyšováním limitů na setkávání lidí. Od 8 května také plánují otevírání zahrádek restaurací, které byly zavřené od podzimní vlny nemoci.
Další rozvolňování se má potom řídit počtem naočkovaných lidí v ohrožených skupinách a celkové epidemické situace. To s sebou přinese například povolení větších sportovních akcí nebo usnadnění cestování za hranice státu. I přes představenou vizi a plánované zmírňování vládních nařízení je ale mnoho Belgičanů nespokojených a s postupem vlády nesouhlasí.
Belgická realita
Stejně jako v České republice, i v Belgii není značná část obyvatelstva s restrikcemi spokojena a svůj nesouhlas dávají najevo. Dokonce i česká média zaregistrovala party v bruselském parku Bois de la Cambre, která sice začala jako aprílový vtip na sociálních médiích, ale nakonec na ní přišly tisícovky mladých lidí a musela být rozháněna policií a vodními děly. Proti vládním opatřením se protestuje po celé zemi, nespokojení občané však na demonstracích nedodržují rozestupy a nenosí roušky.
Nespokojenost a únava belgického obyvatelstva je znatelná i u těch, kteří na demonstracích hlasitě neobviňují vládu z porušování občanských svobod a lidských práv. Výše zmiňovaní obchodníci, již i přes faktické fungování rezervačního systému reálně počet zákazníků ve svých obchodech příliš nelimitují, pikniky s přáteli v bruselských parcích i obyčejné špatně nasazené roušky ukazují, že belgičtí obyvatelé už nejsou schopni vládní nařízení dodržovat. Zdánlivě několik měsíců před možnou záchranou, přicházející v podobě vakcinace, jim dochází motivace a síla se dále omezovat.
Podle studentky Margaux je velkým problémem nekonzistentnost, s níž jsou opatření zaváděna. „Třeba malé děti nemusí nosit roušky, a přitom i ony mohou přenášet virus,“ říká a dodává, že je problém i sdělování nových nařízení na poslední chvíli. Navíc podle ní hraje v rozhodování vlády a zavádění nových pravidel velkou roli hospodářská situace. „To bylo vidět už v létě a teď znovu, kdy jsou obchody co nejrychleji otevírány, i když je v nich velké nebezpečí nákazy,“ vysvětluje.
Zoufalství je viditelné také u majitelů restaurací, i ti jsou po půlročním uzavření podniků naštvaní. Zklamaní a rozčilení restauratéři v tom vidí určitý podvod ze strany vlády a část z nich dokonce plánuje své podniky otevřít už 1. května. V tuto dobu měli mít původně možnost opět své podniky otevřít, bohužel ovšem bude probíhat teprve první vlna rozvolňování. „Budeme mít problém s počasím, protože nejsme země jihu, zároveň i s nedostatkem místa, které je potřeba na udržování dostatečných rozestupů,“ říká majitel jedné z restaurací ve městě Liège. Dále dodává, že nechápe, proč je povoleno cestování po celé zemi, ale restaurace a kavárny jsou vnímány jako hlavní důvod nákazy.
Belgie versus Česká republika. Známe vítěze?
V České republice můžeme od některých lidí, kteří odsuzují protesty proti současné situaci či zmatečnému a nekonzistentnímu jednání vlády, slyšet názory, že něco takového by se v západních státech nemohlo stát, západ je pro nás dlouhodobě ideálem, kterého se alespoň část společnosti snaží dosáhnout. Právě za koronavirové krize se ale můžeme přesvědčit, že ani západní státy nemají jednoznačný recept na to, jak krizi zvládnout. Tamní vlády rovněž ve svých nařízeních někdy tápou, lidé jsou zoufalí a ze situace nevidí jasné východisko.
Belgie je toho jednoznačným příkladem. Vakcinace zde postupuje podobně pomalu jako u nás, lidé přestávají dodržovat nařízení, podniky krachují anebo se z posledních sil, a i za cenu porušování nařízení, snaží otevřít. Je omezená školní docházka (i když je nutné poznamenat, že rozhodně ne do takové míry, jako v České republice) a lidé se museli uzavřít do svých domovů. Místní vláda si svým postupem není příliš jistá a její opatření jsou mnohdy nekonzistentní. Oproti České republice má možná jen pár výhod, například to, že daleko méně místních občanů musí fyzicky docházet do práce, a proto je pro ně snazší zavést práci z domova pro větší počet obyvatel.
Zoufalství obyvatel po celém světě je naprosto pochopitelné. Všichni se ale nacházíme ve stejné situaci a neexistuje jediný jednoznačný recept na to, jak zvládnout krizi. Při prvním pohledu na rezervační systém do obchodů by se mohlo zdát, že se jedná o dobré řešení problému maloobchodníků. Belgická skutečnost ovšem dokazuje, že tomu tak není. S přicházející nadějí v podobě vakcinace a vidinou návratu k normálnímu životu je možné se ohlédnout zpět a konstatovat, že celosvětová krize rozhodně nepřinesla žádné vítěze a všichni se musíme popasovat s jejími následky.
Bára Košťálová, Belgie
