Cena kávových zrn je nejvyšší od roku 2011. Příčinami jsou především výkyvy počasí v Brazílii, ale i důsledky pandemie, která dramaticky zdražila náklady na dopravu zrn do Evropy. Kdy vlnu zdražování pocítí zákazníci? O kolik stoupla cena dopravy kávových zrnek? A proč se pražírnám vyplatí direct trade?
Michal Praslička, pražič z pražírny Mamacoffe, do kávou provoněného světa pronikal z pozice výpravčího, který kávu ani nepil. Dnes po třinácti letech sbírání zkušeností zasvěceně vypráví o neopodstatněné panice v Brazílii, ucpaném Suezském průplavu i o tom, jak zásadně se liší kultura byznysu napříč světem.
Jak se změnil kávový průmysl za 13 let, co v něm pracujete?
Ten svět se za tu dobu změnil obrovsky, protože si spousta lidí uvědomila, že káva může chutnat jinak, než jak jsme zvyklí, a pro řadu lidí se kafe stalo skutečnou vášní třeba jako víno. V kávovém světě je dneska spousta snobismu, ale samozřejmě i celá řada zajímavých trendů, které se navíc neustále vyvíjí. Velký boom zaznamenaly alternativní způsoby přípravy, když lidé začali řešit i to, jak si kávu připravit doma, aby jim chutnala víc. Takže to celé bobtná, od prodejců pražiček vím, že před příchodem koronaviru prodávali jednu pražičku za měsíc, teď prodávají jednu týdně. To znamená, že mnoho lidí si otevírá vlastní pražírny, mnohem více se kávová devíza dostává do lokalit mimo Prahu. Současná revoluce v kávovém světě je poměrně intenzivní a veliká.
A je ještě stále kam růst?
Určitě je kam růst, protože je tady stále velká část společnosti nepolíbena lepší kávou. Já pořád narážím na nové a nové lidi, kteří když ochutnají světleji a čerstvě upraženou kávu, tak jsou z toho nadšení. Zjistí pak totiž, že když už mají za něco dát peníze, tak to můžou velmi jednoduše přetransformovat tak, aby z toho měli i větší požitek. Ale někdo se prostě spokojí s dvakrát zalitým turkem a potřebuje tam ten lógr, protože ho pak ještě sní.
V Mamacoffee pracujete s výběrovou kávou, ale když se budeme bavit o ceně kávových zrn obecně, jaké aspekty ji ovlivňují?
Tak především, protože je to tržní komodita jako každá jiná, tak je cena otázkou nabídky a poptávky. Cenu výrazně ovlivňuje to, jestli je té kávy dostatek a taky to, kolik lidí si tu kávu chce nakoupit. Je to úplně jednoduchý vztah. My jsme teď svědky toho, že káva je nejdražší za posledních 10 let, respektive, je nejvyšší cena, za kterou se káva obchoduje na burze.
A proč tomu tak je?
Hlavní příčinou je panika, která vznikla poté, co v poměrně malé části Brazílie přišly mrazy. Což není nic neobvyklého, zhruba v intervalu jednou za 20 let se tam totiž stane to, že jednu dvě noci je teplota okolo 3 stupňů pod nulou a to poničí část kávovníků. A protože teď se to stalo zrovna v době, kdy dobíhala sklizeň, vznikla predikce, že kávy bude nedostatek. Na což reagoval trh zvýšením ceny kávy. Je to celé velmi abstraktní. Nicméně já osobně si myslím, že ta panika nebyla na místě, protože zasažení těmi mrazy bylo pouze velmi lokální. A v Brazílii ještě obecně platí to, že jeden rok je co do objemu silnější sklizeň a druhý pak zase slabší, jsou to přirozené cykly kávovníků. Ten mráz přišel v roce, kdy by sklizeň tak jako tak byla menší. Nestalo se to, že by v jednu chvíli káva nebyla k dispozici, stalo se pouze to, že si v ten moment všichni pěstitelé kafe napříč světem, kteří se z nějakého mně nepochopitelného důvodu na tu cenu na burze orientují, začaly o svou kávu říkat mnohem větší peníze.
Takže za rekordní cenou kávy v podstatě stojí kávový gigant, Brazílie?
Já se domnívám, že ta situace v Brazílii byla v podstatě trochu uměle vytvořená, protože Brazilci se chtěli zbavit přebytků. Zvýšení ceny bylo dle mého mínění jednoduše spekulativní. Když jsme tam naposledy byli před třemi lety, tak se ukázalo, že sklady jsou plné kávy, protože v té době byla její cena nízká. A oni zkrátka čekali, až cena stoupne, aby ji mohli prodat za větší peníze. Bavíme se o tak velkých objemech a o tak dobré situaci těch pěstitelů, že si to můžou dovolit. Na rozdíl od malého farmáře, který pěstuje kávu v Nicarague a potřebuje ji v momentě, kdy ji sklidí, rovnou prodat, aby za ní dostal peníze, protože ty zase potřebuje na chod svojí rodiny i farmy na celý následující rok.
Čili rozhodnutí, která udělají produkcí větší farmáři v Brazílii, ovlivní i menší farmáře v jiných částech světa?
Tím že se káva obchoduje globálně, tak ano, situace v jedné zemi, nota bene v Brazílii, která je suverénně největším producentem arabiky na světě, velmi zahýbe celým tím obchodním sektorem na všech místech světa. Jenže v každé té jednotlivé zemi jsou různé ekonomické i klimatické podmínky, lepší či horší legislativa, méně či více korupce, rozdílné jsou životní náklady i míra inflace. V některých zemích bude pro farmáře ta globálně stanovená cena nedostačující a v jiných naopak luxusní. Už jen proto je podle mě nelogické tu cenu stanovovat globálně.
Jak by se dala taková situace řešit?
Menším farmářům by pochopitelně vyhovovalo, kdyby ta cena byla vyšší, protože jejich náklady jsou zpravidla taky vyšší. Podle mě by tedy bylo optimum, kdyby se v každé zemi stanovovala cena individuálně. To znamená, že by farmáři měli úplně konkrétní představu o tom, jaké jsou jejich náklady. O tom, jakou mohou mít provizi, i o tom, jaká je poptávka po jejich kávě, což by tvořilo tu konečnou nákupní cenu. Bohužel ekonomická erudice je v zemích, o kterých se bavíme, na poměrně nízké úrovni a v současné chvíli to takhle zatím nefunguje. Ale to, že káva v Brazílii stojí při úplně odlišných nákladech stejně jako v Kolumbii, vůbec nedává smysl.
Dá se vyčíslit aktuální zdražení nákladů na nákup zrnek?
To zdražení je oproti loňským nebo předloňským kontraktům o nějakých 50 až 80 %, čistě pokud jde o nákupní cenu kávy. Což je samozřejmě jenom část té koncové ceny, ve které jsou započteny i náklady na energie, platy, ztráta hmotnosti pražením (přiveze se sice tuna kafe, ale upražíme z ní jen 850 kilo). My teď ještě máme kávu nakoupenou za mnohem lepších finančních podmínek. V současné chvíli ale už kontraktujeme kafe, které už je za tu vyšší cenu.
V kontextu zdražování kávy se mluví o pandemii jako o jedné z příčin. Jakým způsobem zasáhl kávový průmysl covid?
Covid způsobil masivní logistické problémy, které dodnes přetrvávají. Směry obchodních cest jsou stále nevyvážené, jelikož komplikace zapříčiněné pandemií mají obrovskou setrvačnost. Typickým příkladem je krize v Suezském průplavu. Nám v té době zrovna šlo kafe z Etiopie, sice už ve chvíli, kdy Suez ucpaný nebyl, nicméně přirozené lodní cesty se tím hrozně zdržely. Obrovské evropské přístavy byly 10 dní prázdné, a pak se jim tam najednou nakupilo těch lodí příliš mnoho. Pandemie se tedy podepsala tak, že zkomplikovala a zdražila logistiku. Dovézt sem jeden kontejner kávy je dnes čtyřnásobně dražší, než to bylo před dvěma lety. A jedná se samozřejmě o tak velké zvýšení nákladů, že je potřeba ho zahrnou do konečné ceny kávy. Zdražení kávy tak neovlivňuje jen vyšší výkupní cena, ale i doprava, která je komplikovaná, zdlouhavá a drahá.
Důsledky pandemie se tím pádem propisují do nákladů i v současné chvíli?
Pomalu se to zlepšuje, ale není to tak, že by klesala cena dopravy, ta je stále stejně vysoká. Poptávka po dopravě se totiž drží na stejně vysoké úrovni. Nakonec to vždycky nějak dovezete, ale dostupný je třeba v jednu chvíli jen ten největší kontejner, zatímco vy potřebujete ten o něco menší. Ale jiná možnost není, takže to samozřejmě vezmete, přestože je to podstatně dražší.
Když už kávu dovezete, čeká ji pražení. Jak se proměnily náklady na zpracování kávy v Česku? Mám na mysli to, jak na vás dopadá navyšování cen energií?
Navyšování cen za energie se nás logicky dotklo velmi výrazně. Náklady jsou dnes řádově o 40 % vyšší, a to se dotýká všech oblastí zpracování kávy od jejího skladování, po rozvoz do kaváren, přes pražení, což je energeticky poměrně náročný proces. K tomu máme 6 kaváren, čili celková spotřeba energie je opravdu veliká.
Mamacoffee na rozdíl od velkých nadnárodních pražíren nenakupuje kávu na burze, ale navazujete dlouhodobé spolupráce přímo s farmáři. Dotklo se zdražování kávových zrn i vašich projektů?
Pro nás není priorita dělat kávové projekty proto, abychom měli levnější kávu. My to děláme proto, že navázání přímé spolupráce s pěstiteli vede k tomu, že ten proces je udržitelný a pro obě strany výhodný. Zároveň se snažíme zachovat vzájemnou důstojnost, to znamená, že farmáři nás nebudou vnímat pouze jako někoho, z koho mohou věčně tahat peníze. A my se jim na oplátku zaručujeme, že za kvalitní produkt dostanou slušně zaplaceno. Samozřejmě, že pokud stoupají náklady na všech stranách, tak pochopitelně jsou nákladnější i naše projekty. Ale pořád je realita taková, že za výběrové kafe z našich projektů zaplatíme přibližně stejné peníze, jako za kafe, které bychom koupili naslepo od prodejce zelené kávy někde v Antverpách, nebo Hamburgu. S tím, že víme, že ty věci můžeme dělat po svém a že naprostá většina peněz, které my jsme za tu kávu zaplatili zůstane v tom místě konkrétnímu farmáři, nebo družstvu, které ty farmáře sdružuje.
Dá se říci, že direct trade (tz. přímá obchodní spolupráce) je tedy výhodnější pro všechny strany?
Odpadnou tím všechny marže. Pro nás to ale není otázka toho, že bychom za každou cenu chtěli mít levnější kávu. Pro nás je to o tom, že si uvědomujeme, že dostupnost kvalitní kávy nemusí být vždycky zaručena. Snažíme se proto budovat dlouhodobé a pro obě strany výhodné vztahy a udělat co největší zkratku mezi konzumentem a pěstitelem kávy. I když nic nejde ideálně, konkrétní byznysová kultura se často velmi liší od toho, na co jsme v Evropě zvyklí.
V čem konkrétně?
Vůbec první káva, kterou jsme přivezli z Nicaraguy, nebyla moc dobrá. Řekli jsme tedy rodině, od které jsme tu kávu nakoupili: „Takhle to nejde, příští rok musíte splnit určité podmínky pro to, abychom vám za váš produkt mohli dát lepší cenu“. A to se bavíme o čtyřikrát vyšší ceně, než jakou by dostali od lokálního překupníka, takže když se to přepočítá na desítky tisíc dolarů, jsou to obrovské peníze. Bohužel se ale ukázalo, že oni nejsou schopni to změnit. Vám by to přišlo logické, tu práci stejně musíte udělat a když ji uděláte jenom o malinko lépe, tak z toho budete mít čtyřnásobný profit. Jenže jim to nestálo za to vystoupit ze svého pohodlí a přístupu. Tak prostě spolupráce skončila. Když budeme vystupovat jen v roli nějaké charity, která tam přišla utratit přebytečné peníze, je to nedůstojné. Naopak když tady naši zákazníci pijou jejich kafe a hrozně jim chutná, je to důstojné vyvrcholení vazby, který se snažíme budovat.
Magdalena Kulasová
