24. ročník Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů o lidských právech Jeden svět se i letos bude do konce března konat v desítkách měst po České republice. Nabídne 80 dokumentárních filmů a 6 snímků ve virtuální realitě, mezi tuzemskou tvorbou nechybí ani zahraniční a mezinárodně oceňované dokumenty. Diváci se oproti loňskému online ročníku mohou těšit na mnoho debat s tvůrci snímků, které se budou konat při projekcích pro veřejnost v Praze. Právě jedna z nich se uskutečnila při příležitosti uvedení filmu Každá minuta života režisérky Eriky Hníkové.
Hlavním tématem letošního ročníku je ,,Cesta svobody” a právě na nedemokratické režimy a křehkost svobody se zaměřuje mnoho vybraných snímků. Zahájení festivalu patřilo jednomu z nich – polskému filmu režiséra Kacpera Lisowského Soudci pod tlakem, který představuje současný stav polského soudnictví. Festival dále uvede například snímek Děti mlhy debutující vietnamské filmařky Diem Ha Le o tradičním unášení nevěst či dokument polského dokumentaristy Michała Kaweckého Antihrdina, jenž sleduje běžný život jedné z nejslibnějších hvězd mezi alpskými lyžaři s postižením v Polsku.
Na každodennost se zaměřuje i snímek dokumentaristky Eriky Hníkové, který na první pohled zaujme intimní rodinnou atmosférou. Právě z tohoto úhlu pohledu dodává pojmům ,,svoboda” a ,,režim” nový význam. Režisérka se soustředila na slovenský manželský pár Michala a Lenku vychovávající tříletého syna Miška metodou Kamevéda. Jedná se o metodu navrženou Pavlem Zachem, otcem českého hokejového útočníka Pavla Zacha mladšího, momentálně hrajícího v zámořské NHL za tým New Jersey Devils. Cílem je vychovat úspěšné dítě pomocí vyváženého poměru intelektuální a pohybové výchovy.
,,Co mi přijde fascinující je, že podle pana Zacha metoda začíná den po narození dítěte,” myslí si režisérka snímku.
Dokument rodinu sleduje v intervalu jednoho roku. Zaměřuje se zejména na přesné denní plány, které rodiče pro čtyřletého syna sestavují – v nich se objevují například deset kilometrů jízdy na kole, procvičování němčiny a angličtiny, hodiny zpěvu a piana nebo tréninky tenisu, plavání a hokeje. Miško nechodí do školky, v kontaktu s jinými dětmi je málo. Místo toho jsou jeho nejlepšími přáteli rodiče.
Dvojice Michal a Lenka už na začátku snímku vysvětlují, že výchově musí věnovat 100 % času, omezit koníčky, přátele, a někdy i sebe. Divák několikrát slyší fráze jako ,,Never give up”, rodiče ale Miška k ničemu nenutí, v rozvrhu má rovněž čas na hry a odpočinek. ,,Nedochází tam k tlaku. Když dítě nechce, tak se přestane, anebo se využívají různé jemně manipulační techniky, které ho mají přesvědčit, aby pokračoval,” dodává režisérka.
S rodinou je i několik let po natočení dokumentu v kontaktu. Miško nyní ovládá tři jazyky na plynulé úrovni, je nejmladším členem místního hokejového týmu a navštěvuje soukromou školu.
Tereza Spáčilová
