Ing. Petr Kutálek, ředitel odboru bezpečnosti ministerstva zemědělství, v rozhovoru pro Redakci IKSŽ popsal bezpečnostní rizika spojená s válkou na Ukrajině a migrační vlnou. Cestu Petra Fialy na Ukrajinu by jako bezpečnostní odborník nedoporučil, měla podle něj ovšem účel skrytý veřejnosti. Rusko by se na Ukrajině mělo vyčerpat a konflikt s NATO podle něj nehrozí. Informační válka je největším bezpečnostním rizikem, proti němuž se Západ neumí efektivně bránit. Navrhuje, aby se v Česku vyučovalo analytické myšlení a práce se zdroji.
Předpokládal jste jako bezpečnostní expert, že dojde k frontálnímu útoku Ruska na Ukrajinu? Byly pro to nějaké indicie?To asi nepředpokládal nikdo, ale v rámci řešení bezpečnostních otázek týkajících se České republiky jsme v předstihu dostávali utajované informace, které se týkaly možného konfliktu na Ukrajině ze strany Ruska. Ale pořád se posouvaly termíny, nakonec se experti spletli o den.
V rámci našeho plánování i v rámci ministerstva zemědělství vždy počítáme s nějakým nečekaným a dlouhodobým konfliktem, který ovlivní ochranu obyvatelstva. Ne, že bychom počítali s ruským útokem na Ukrajinu. Ale těch válečných konfliktů ve světě za posledních patnáct let je tolik, že tento je další v řadě, jen mnohem blíž.
Byl ale frontální útok překvapivý? Mnozí experti čekali spíše útok na východní regiony.
Původně to vypadalo, že se Rusko spokojí jen s nějakým „hezkým“ referendem v ruskojazyčných částech Ukrajiny. Ale s přípravou toho vojenského cvičení i na území Běloruska to zase tak dobře nevypadalo. To, že to Putin nakonec udělá, předpokládali asi jen zasvěcení odborníci ze zpravodajských služeb, spíše ze světových mocností. Bohužel jim tato předpověď vyšla. Asi nikdo ve dvacátém prvním století nepředpokládal, že někdo může být s prominutým takové hovado, že napadne svého souseda v podstatě bezdůvodně, a ještě s argumenty, které hraničí se zdravým rozumem.
Jak hodnotíte vývoj války po měsíci? Nezarazil vás pomalý postup ruských vojsk?
Podle dostupných informací zřejmě nepočítali s tak silným odporem a mysleli si, že je budou obyvatelé Ukrajiny vítat jako nějaké osvoboditele. Je to jiné než u nás v osmašedesátém roce, tady se to tak nevyhrotilo. Ukrajinci mají jinou mentalitu. Rusové s tím asi nepočítali. Na druhou stranu mě osobně překvapila ta slabost ruské armády. Může to být záměr, nevidím do hlavy ruských vojenských stratégů. Ale ten postup a nasazení zbraní – například letectvo není skoro vidět – je zvláštní. Buď si něco schovávají až poté, co definitivně vyčerpají Ukrajince, nějaký závěrečný úder. Nebo je pravdou, že ruská armáda je velmi zaostalá. Tomu všechno nasvědčuje, protože jejich ztráty jsou větší, než kdokoli předpokládal, i když budeme skeptičtí k tomu, co Ukrajinci uvádějí.
Ani Ukrajina není podle všeho tak dobře vybavená. Hraje tedy podle vás zásadní roli právě nasazení Ukrajinců a leadership Zelenského?
Určitě, překvapil všechny. Takhle se totiž má chovat prezident národa. Myslím, že překvapil i větší část ukrajinského národa svým chováním a postupem. Na druhou stranu, když poslouchám některé jeho projevy, v toku času to může být až kontraproduktivní. Ta jeho naléhavost může být za dva až tři měsíce pro některé otravná. Když jej ale srovnáme s některými našimi představiteli, rád bych se dozvěděl, jak by se chovali v této situaci oni.
Někteří se obávají eskalace konfliktu v třetí světovou válku. Ruský režim ostatně otevřeně mluví o zastrašovacích jaderných zbraních a varuje NATO před zapojením do války. Jak velká je podle vás tedy šance, že se konflikt takto zvrtne?
Doufám, že žádná. Chování ruských lídrů je skutečně nečitelné. Na druhou stranu, pořád věřím v alespoň elementární zdravý rozum. A že i ruské vedení musí tušit, že kdyby sáhlo k tomuto kroku, je za šest minut po válce. Nejen na Ukrajině, ale i minimálně v Evropě. Doufáme, že to jaderné zastrašování funguje na obou stranách. Odvetný úder by přišel velmi rychle a byla by to konečná.
Jak z hlediska bezpečnosti vnímáte cestu premiéra Petra Fialy do Kyjeva? Měla podle vás i jiný než symbolický význam?Osobně bych mu tu cestu nedoporučil. Až mě dráždilo, že se o ní vědělo dopředu. Tak se to nedělá, aby se v médiích propírala budoucí cesta do válečné oblasti premiéra jakékoliv země. To je jedna stránka věci.
Druhá je ta, a to je můj osobní názor, že tam jel jak symbolicky, tak ta cesta mohla mít další význam. Nedovedu si představit, že by se tam jelo jen tak, v uvozovkách na výlet, kde by se nic zásadního neprojednalo. Určitě to mělo alespoň podle mého názoru nějakou část, která není veřejná, nikdy veřejná doufám nebude.
A když už jsme u toho, jak vnímáte reakci české politické scény na ruskou invazi? První reakce byly jednotné, ale nyní se například krajní pravice začíná obracet.
Jednotná reakce mě taky překvapila. Reakce na každý konflikt se vždy dějí v určitém pořadí. Nejprve velké překvapení, pak velká pomoc, deziluze a nakonec zneužití k vlastním politickým cílům. Předpokládám, že v průběhu času, kdy se bude konflikt protahovat a na našem území bude čím dál více ukrajinských uprchlíků, tak krajně pravicové i levicové strany to začnou zneužívat skrze dezinformační scénu k nahnání politických bodů.
Záleží také na tom, jak se tu bude ukrajinská komunita chovat. Zatím máme štěstí, že osmdesát procent uprchlíků jsou ženy s dětmi, zbytek jsou buď hodně mladí kluci, nebo staří muži. Asi tady žádné velké bezpečnostní riziko nebude. V průběhu času se může stát, že až těmto ženám budou přibývat jejich protějšky, které budou mít bojové zkušenosti, už může jít o větší bezpečnostní riziko.
Ale ukrajinský organizovaný zločin na našem území byl vždy velmi čilý, migrace a jejich komunita vždy byla pod jejich kontrolou, takže se pak může stát cokoli.
Jak velkou roli v tomto konfliktu hraje informační válka, kterou Rusko vede už od anexe Krymu v roce 2014, ne-li dřív?Rusové to vždy uměli. V oblasti dezinformací jsou mistry světa. Z mého profesního hlediska jako dlouholetého příslušníka bezpečnostních složek to dělají dobře.
Už před rokem osmdesát devět za dob SSSR byla jednou ze součástí vysoké školy KGB ta dezinformační. Využívají to už od roku 1917, kdy bolševici bohužel vyhráli.
Dezinformace byla vždy doménou východu, západní služby se tomu moc neuměly bránit, protože nechápaly jejich mentalitu. V současném moderním světě sociálních sítí to mají ještě ulehčené.
Jak velké je to tedy bezpečnostní riziko přímo pro nás?
Je to jedno z největších bezpečnostních rizik. Je to mocný nástroj, bohužel Češi obecně se tomu moc neumí bránit. Zanedbává se výchova analytického myšlení už u dětí – ověřování informací a podobně. I v porovnání se severskými zeměmi, kde dopady dezinformací skoro nejsou, protože jejich společnost je odolná.
Česká republika a její instituce se přesto snaží. Na vnitru vzniklo Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám, které z mého pohledu pracuje relativně dobře.
Ten základ je ve výchově společnosti. Už v základním vzdělávání by měla být zahrnuta určitá výuka k analytickému myšlení.
Válka na Ukrajině spustila největší migrační vlnu v tomto století. V čem se liší od těch ostatních?
Tato migrační vlna mě překvapila spíše tou rychlostí a počtem. Nepočítalo se s tak masivními vlnami už v prvních týdnech. Ale všechno se dá zvládnout.
Mám na to trochu jiný pohled než současné vedení ministerstva vnitra. Chápu, že jde o ženy s dětmi, že je nechceme dávat do velkokapacitních uprchlických zařízení. Ale přesto se to mělo udělat jinak. Zaprvé, aby ti uprchlíci nečekali několik hodin v nějakých centrech a neměli si kam lehnout. Vždy se ta uprchlická vlna řešila tak, že běženci procházeli těmito velkokapacitními středisky, kde se dělaly zdravotnické prohlídky, bezpečnostní screening. Zaregistrovali se a vyfotili, vyřídily se pobytové záležitosti. Odpočinuli si a pak teprve se rozmísťovali do pobytových středisek nebo soukromých ubytovacích kapacit.
Teď je ten postup trochu obrácený. Chápu, že ten nástup byl masivní a rychlý. Přece jen dvě stě osmdesát tisíc lidí během asi pěti týdnů je hodně velké číslo.
Uvidíme, jak se to bude vyvíjet dál. Jako stát už jsme na hraně kapacit.
Bylo Česko na tuto migrační vlnu připraveno?
To rozhodně. Reakce byla rychlá a zvládlo se to. Vždy je ten první náraz chaotický, ale už o víkendu po začátku války se řešily kapacity a jak to zvládnout.
Bohužel, pokud přijde dalších dvě stě tisíc, už to kapacitně v rámci ubytování nezvládneme. Těžko můžou dlouhodobě pobývat v tělocvičnách. Musí se hledat další kapacity.
Některé politické strany to začínají zneužívat. Aby si přihrály body, budou vést kampaň ve stylu, že uprchlíci dostávají všechno zdarma, a my za všechno musíme platit.
Občas by vláda měla trochu ubrat. Zatím to působí dobře, ale jsou to drobnosti jako vstupy do zoo a na památky, které můžou veřejné mínění otočit.
Zatím je to „naši Ukrajinci“. Zažil jsem toho už hodně, migrační vlny Bosňáků, Čečenců, Arménů, Vietnamců a Číňanů přes naše území. Vždy se na začátku pomáhalo, ale právě s těmito drobnostmi se to veřejné mínění může otočit.
A nepochybuju o tom, že dezinformační scéna a některé extrémní strany to využijí ve svůj prospěch.
Kvůli válce museli mnozí Ukrajinci odejít bojovat. Jak moc jejich odchod ovlivnil zemědělský sektor? Podniká už ministerstvo zemědělství v této věci nějaké kroky?
Obecně v zemědělství a potravinářství v současné době chybí zhruba padesát tisíc zaměstnanců. Zrovna Ukrajinci sem chodili na zemědělské sezónní práce. Sice teď nejde o masový odliv těch mužů, ale většinou opravdu odešli bojovat. Postihlo to hlavně sektory, v nichž musí mít pracovníci určitou odbornost, třeba řidiči kamionů, traktorů, kombajnů nebo mechanik zemědělských strojů.
Sektor však doufá v to, že ženy některé profese nahradí. Bohužel máme problém s tím, že se musí řešit ubytování, zaměstnání a poté umístění dětí do škol a školek a zdravotní péče. Splnit tyto čtyři podmínky je obrovský problém.
Už se na tom pracuje. Zemědělské a potravinářské podniky posílaly informace o možnostech zaměstnání a ubytování, možná i o vytvoření dětských skupin. Je to ovšem komplikované – jak jsem říkal, skloubit ty zmíněné čtyři faktory bude náročné.
David Strnad
