Ruskou invazí na Ukrajině se v současné době zabývají nejen mezinárodní organizace, ale také orgány státní správy zemí, kam migranti prchají před válkou. Mezi takové instituce patří i pražské městské úřady, na něž se obrací nejen Ukrajinci, ale také Češi. Stále častější jsou žádosti o české státní občanství, vydání nových pasů či uzavření sňatků. Kromě administrativní činnosti se však úřady angažují i oblasti sociální integrací. Příkladem je skupina Ukrajina, která za účelem začleňování uprchlíků vznikla pod záštitou Městského úřadu Prahy 7.
Projekt Ukrajina
„Pomáháme se zapojováním dětí do kolektivů ve školách, pořádáme jazykové kurzy, semináře, zprostředkováváme tlumočení, řešíme problémové situace, poskytujeme sociálně-právní poradenství. Spousta cizinců má problém i s ubytováním,“ uvedl Tomáš Tauch, referent na Městském úřadě Prahy 7 a člen odboru sociálního začlenění, který v současnosti vystupuje pod výstižným názvem Ukrajina.
Právě ubytování je jednou z klíčových věcí, kterou musí uprchlíci z Ukrajiny po příjezdu do Česka řešit. Jak však Tomáš Tauch zmiňuje, spousta jich disponuje velkou výhodou: „Každý tady někoho zná, řada lidí už tady někdy na pracovním vízum byla. Umějí česky a vědí, co čeho jdou. Je to zkrátka nepopiratelné plus toho, že ukrajinská menšina je tou největší v České republice, a tím pádem jsou příchozí migranti předem velice dobře zasíťovaní, mají kontakty.“
Podle statistik přišlo ke 2.4. jen do hlavního města na 61 000 Ukrajinců. Řada z nich právě díky kontaktům z minulosti již dopředu věděla, kde bude přebývat. Obvykle se jednalo o rodinné příslušníky či přátele. Zbylí uprchlíci bývají přerozděleni do různých pražských obvodů podle toho, jak jsou velké a kolik mají stálých obyvatel. Zatímco Praha 2 má kapacitu na to poskytnou přístřeší až na 5 500 migrantům, Praha 7 jich může ubytovat maximálně 2 000.
„My tady na Praze 7 máme podle tabulek momentálně vedených 1 700 Ukrajinců. Ti jsou hlášení podle adres, které udávali, když si zařizovali víza. Často jsou v hotelech, u známých, na nás se obrací pouze s nějakým poradenstvím. Pro zhruba 60 žen a dětí jsme poté pronajali ubytovnu v Chrášťanech, kam za nimi jezdíme a poskytujeme jim sociální a materiální podporu. Nechtěli jsme je dávat do tělocvičny a v současnosti nemáme volné žádné městské byty.“
Ubytovávání Ukrajinců v tělocvičnách je podle Taucha nešťastné. Jedná se pouze o krátkodobé řešení, které navíc blokuje školy. Z průzkumů založených na údajích z předchozích migračních krizí vyplynulo, že až dvě třetiny migrantů mají tendenci zůstat v zemi, do které uprchli. Jak však sám člen skupiny Ukrajina zmiňuje, tato krize je výjimečná: „Předpokládáme, že zpět se vrátí „pouze“ polovina lidí, to znamená, že druhá tady zůstane. Ano, v porovnání se dvěma třetinami to je míň, ale to neznamená, že bychom na situaci a její řešení neměli pohlížet z dlouhodobého hlediska.“
Současnou situaci Ukrajincům ulehčuje i tzv. lex Ukrajina, který upravuje jejich pobyt na českém území. „Když se imigrant registruje na Ministerstvu vnitra, rovnou dostane dlouhodobé vízum za účelem dočasné ochrany. Bez víza by tu mohl zůstat maximálně 90 dní. Díky těmto novým normám mu je garantován i vstup na pracovní trh, odpuštěny jsou mu některé poplatky za nostrifikace, dokonce má možnost využít sociální a zdravotní pomoci.“
Zákon myslí i na děti, kterých konkrétně jen na Prahu 7 přišlo mezi třemi a čtyřmi sty. Jedná se přitom primárně o školáky ve věku od šesti do jedenácti let. Většina z nich neumí Česky, proto je pro ně zřízena speciální výuková skupina, kterou vedou rodilé mluvčí z Ukrajiny s pedagogickým vzděláním. Do budoucna Praha 7 počítá s trvalejším řešením. „V módu úvah je, že by se adaptovala budova, kde by zatím fungovalo něco jako ukrajinská škola. V řádu následujících měsíců poté chceme začít projednávat stavbu úplně nové školy, díky níž bychom zvětšili kapacitu i pro české žáky. To by posléze umožnilo jejich seznámení s ukrajinskými vrstevníky. Ze vlastních zkušeností víme, jak je pro děti integrace důležitá.“
Děti války
Jak již bylo řečeno, z Ukrajiny prchají před válkou primárně ženy a děti. Právě majoritní zastoupení žen v této uprchlické vlně s sebou mimo jiné přináší i jeden výrazný trend, kterým je stoupající porodnost. Jak konstatovala Kateřina Nováková z oddělení správy matrik a státního občanství se specializací na matriku narození na Praze 5, nárůst je sice pozvolný, ale již pozorovatelný. „Je to měsíc, takže ten nárůst porodů se teprve začíná projevovat. My jsme navíc dva týdny nefungovali kvůli hackerskému útoku, ale každý den tady alespoň jeden ukrajinský porod máme, některé dny i více.“
Na otázku, jak odliší narození dítěte dvěma ukrajinským rodičům, kteří zde žijí déle, od těch, kteří sem přišli teprve v reakci na ruskou invazi, mi odpovídá druhá matrikářka na oddělení, Eva Pekařová: „Všechny informace nám chodí z Motola, to je jediná nemocnice, která pod náš obvod spadá. Rodiče na místě vyplní základní informace, jméno, příjmení, data a místa narození. Na nás je potom zbytek, tudíž abychom to zkontrolovali podle skutečných dokladů, které nám musí na úřadě předložit.“
To však leckdy bývá oříšek. Většina úřadů na Ukrajině nefunguje, paralyzovány jsou rovněž i ambasády. Ověření pravosti dokladů totožnosti či vydání jejich kopie je proto často nemožné. „Jsou to váleční uprchlíci. To, že by s sebou měli všechny potřebné doklady, je spíše výjimečné. My se jim však snažíme vyjít vstříc, většinu dokladů proto nahrazujeme prohlášeními. Žádné další originální dokumenty poté zpětně dodávat nemusí.“
Kvůli nekompletním dokumentům také často vznikají různé rozpory. „Přišla nám sem paní, která má v dokumentech z Kongeresáku (pozn. aut. v tu dobu zde fungovalo asistenční centrum pro ukrajinské uprchlíky) napsané, že je vdaná, ale nám tvrdila, že je svobodná. Zatím nevíme, jak takovou situaci budeme řešit, jelikož úřady na Ukrajině a ambasáda v současné době nefungují a my si její prohlášení tudíž nemáme jak ověřit.“
Matrikářky na oddělení narození ovšem neřeší problémové situace pouze s rodiči s Ukrajiny. S žádostmi za nimi chodí i občané Ruska: „Hned po začátku invaze jsem vystavovala rodný list, otec byl Čech, matka Ruska. Ta se po porodu vdala, nabyla českého občanství, ale neměla potřebu si nic z toho v oficiální dokumentaci měnit. Den po ruské invazi přišla a chtěla, aby se jí smazalo otčestvo, a dokonce i to, že je z Ruska. Příjmení změníme, ale místo narození jí samozřejmě nesmažeme.“
Strach jako motiv
Zatímco na oddělení rodné matriky vliv ukrajinské krize pocítili, matrikářky z Prahy 5, do jejichž agendy spadá státní občanství, již nikoli. Aby se cizinec mohl ucházet o státní občanství, musí splňovat podmínku dlouhodobého pobytu na území České republiky po dobu minimálně pěti let. Tu nově příchozí uprchlíci v tuto chvíli nesplňují. Vedoucí oddělení Eliška Pekárková Schneiderová však zaregistrovala několik žádostí o udělení občanství od Ukrajinců, kteří měli na občanství nárok již delší dobu, avšak zažádali si o něj až nyní.
„Přišel ukrajinský chlapec, který chtěl požádat o zjednodušenou formu nabytí občanství, protože mu přišel mu povolávací rozkaz na Ukrajinu. Tím, že by nabyl české občanství, by pozbyl to ukrajinské, a tím pádem by nemusel narukovat,“ uvedla Pekárková Schneiderová s tím, že ojediněle žádají o občanství i Rusové. Jejich motiv je však zcela jiný – strach.
„Najednou nám sem začali chodit Rusové, kteří o občanství nikdy předtím nestáli, s tím, zdali jim ho vůbec můžeme udělit vzhledem k tomu, co se na Ukrajině děje.“
Se zvýšeným počtem žádostí o státní občanství místní matrikářky nepočítají ani v řádu několika příštích let, až už by Ukrajinci splňovali podmínku pětiletého trvalého pobytu. Jako příklad uvádějí sedm let starou syrskou uprchlickou krizi, která se do žádostí o občanství nepromítla do teď.
Mít pas je jistota
O doklady si od počátku ruské invaze zažádal nejen nespočet Ukrajinců a Rusů, nýbrž i Čechů. U nich se však primárně jedná o obnovení prošlých občanských průkazů a pasů. Zatímco v průběhu února jich bylo vydáno okolo 1 100, v březnu jich byl více jak dvojnásobek. Roli hraje podle Štěpánky Kožíškové, vedoucí evidence dokladů obyvatel, jak strach z války, tak i rozvolnění covidových opatření a možnost opět vycestovat. „Den po začátku invaze jsme zaznamenali téměř dvojnásobný nárůst žádostí o pasy. Zájem byl tak velký, že se nám vypnul přístroj, co nám tiskne pořadové lístky. V současné době máme obsazené termíny až do konce května.“ Jak se bude vyvíjet situace nejen na pražských úřadech, bude záležet na výsledcích mírových jednání mezi oběma stranami konfliktu. Jedno je však jisté. Ukrajince, Rusy i Čechy spojuje jak strach, tak touha po jistotě.
Tereza Prokopová
