Válka na Ukrajině ovlivnila celou společnost a nevyhnula se ani školám. Učitelé měli najednou v lavicích děti plné strachu, nejistoty a nezodpovězených otázek. Ministerstvo školství proto poslalo vedení škol dopis s doporučeními, jak k situaci přistupovat, tématu se věnovala celá řada neziskových organizací. Každý pedagog se ale s událostmi vyrovnával po svém, ať už kvůli věku žáků, nebo vlastnímu přesvědčení.
Projevit aktivitu je důležitější než škola, říká středoškolský učitel
Michal Kaderka učí na pražském Gymnáziu Na Zatlance dějepis a volitelný mediální seminář. Jeho způsob výuky je nekonvenční už proto, že vyučuje třídu s alternativním studijním plánem. Studenti proto nemají klasické předměty, ale bloky, které pedagogové učí v tandemu a ve kterých se například společenskovědní předměty spojují dohromady. Tématu války na Ukrajině se ve výuce věnoval jak z historického, tak z mediálního hlediska.
„V dějepisu jsme zrovna měli tematické období věnující se studené válce, tak jsme to protáhli. Ve čtvrtek, kdy došlo k napadení, jsme měli sedmihodinový blok. Hned jsem předělal přípravy a věnovali jsme se seznámení s ukrajinskými dějinami, a to na základě těch dvou proslovů, které měl (Vladimir Putin) v pondělí a ve čtvrtek, ten první o uznání Luhanské a Doněcké lidové republiky a ten ve čtvrtek už k napadení Ukrajiny,“ vysvětluje svůj přístup k výuce v prvních dnech po invazi.
Se studenty věnovali první tři hodiny dějinám Ukrajiny od Kyjevské Rusi až po současnost. Největší důraz kladli na moderní dějiny. „Řekl bych, že to studenty fakt hodně bralo. Evidentně to bylo hrozně živé téma, a tak se ptali, řešili jsme i mýty, které Putin říká,“ popisuje Kaderka atmosféru ve třídě. Výuka pokračovala výkladem o členských státech Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti, kde si studenti propojili znalosti se zeměpisem.
„Co se týče světa médií, tam jsme to rozebírali hned zpočátku. Řešili jsme, jakým způsobem média reflektují to, co se děje na Ukrajině, jaké informace studenti dostávají a jakým informacím věří. Snažil jsem se, aby pochopili, že jediné informace, které máme, jsou buď oficiální ruské, nebo oficiální ukrajinské, a pak jsme si povídali o rizikách, která to přináší.“ V rámci mediálního semináře se ale se studenty věnoval i vypínání dezinformačních webů, objektivitě ve válečné žurnalistice nebo fake news, které se v souvislosti s válkou šíří na sociálních sítích.
Studenty smíchovského gymnázia situace zasáhla a sami se rozhodli zapojit do veřejného dění. „V pondělí přišli s tím, že nemají úkoly, protože byli někde na demonstraci a předtím objížděli byty, sháněli věci pro uprchlíky a kde je ubytovat. Přišli pomalovaní ukrajinskými barvami a omlouvali se, že tohle a tamto nemají. Já si myslím, že angažovanost je také důležitá, a že je to dokonce důležitější než škola, projevit aktivitu a spolupracovat ve třídě navzájem,“ říká Kaderka.
Současná situace otevírá podle učitelky ze základní školy paralely s minulostí
Jiným způsobem s tématem pracuje Kateřina Luková, která učí na ZŠ Kuncova dějepis a češtinu na druhém stupni. „Ve většině tříd téma spíš jenom prezentuji. Na základní škole děti přeci jenom ještě nejsou nachystány na nějaké diskuze. Může být třída, která je akčnější a diskutuje – jednu takovou mám – ale kdybych to měla zhodnotit všeobecně, tak je to spíš můj projev,“ uvádí. „Základem ovšem je, že jim ani tak moc neříkám, co si mají myslet. Trošku jim říkám, co mají vědět, a že to jednou bude na nich. Ale ne teď, aby už si vybíraly, kdo má nebo nemá pravdu.“
Podle ní je pro děti na základní škole zásadní především rodina, ve které slýchají názory odmalička. Dále je ovlivňují názory vrstevníků a sociálních sítí, škola je až vedlejší. I přesto v hodinách tématu věnuje prostor. „V té akční třídě děti diskutují i mezi sebou a často mají názory, které si protiřečí. Já se tak dostávám do role jakéhosi moderátora, který se snaží vysvětlit, co tím asi ten nebo onen myslel, a najít buďto nějakou shodu, nebo naopak rozpor. Potom řeknu, co si myslím já, a že je to na nich, co si nakonec budou myslet oni.“
První hodinu hned po invazi se Luková s dětmi tématu věnovala, a to v obou předmětech. Poté už ale narozdíl od Kaderky studijní plán neupravovala, ale rozhodla se naopak podtrhnout podobnosti současné situace a zrovna probíraného učiva. „Ono se ukazuje, že se to pořád propojuje: Řecko, gotika, středověké války, stoletá válka, a najednou Napoleon v Rusku… Ty paralely současné situace s minulostí se pořád otevírají. Rusko, Ukrajina, východní Evropa, Kyjevská Rus, to jsou zkrátka pořád témata. I to, že Rusové měli kdysi Kyjev a teď ho zase chtějí, Srbové měli Kosovo, tak chtějí zpátky Kosovo a tak,“ vysvětluje svůj přístup.
Základní škola Kuncova se nachází v pražských Stodůlkách, kde žije početná ruská komunita. „My tady máme spoustu cizinců, ať už Rusů, nebo Ukrajinců, nově přišlých i těch, co tu žijí dlouhodobě. Já sama jich mám v 6.C okolo deseti. Někteří jsou tu už déle, někteří přišli teď,“ uvádí. Žádné konflikty ale mezi nimi prý neproběhly a děti spolu vychází bez problémů. „Dneska jsem pozorovala o velké přestávce, jak se Rus z Petrohradu vehementně baví s Ukrajincem na východ od Kyjeva. Bez jakýchkoliv problémů se domluvili. Ten Ukrajinec zřejmě hodně dobře zvládá ruštinu, možná ji i považuje za svůj rodný jazyk.“
Politice se ve školství člověk nevyhne
Oba pedagogové se ale shodují na jedné věci – politice se ve školství člověk nevyhne. „Jak může být škola apolitická, když učíme občanku a dějepis? Podle mě apolitický nemůže být ani přírodopis. Protože to, jakou máme dneska přírodu, jestli se na tom podílí člověk nebo ne a co s tím dělat, to je přece také politika,“ říká Luková. Politické strany podle ní ale do školy určitě nepatří. „Ale když je před volbami, tak o tom samozřejmě mluvíme, já říkám svůj názor a říkám, vy si budete muset jednou vybrat. Zatím poslouchejte, přemýšlejte, ptejte se, diskutujte. V podstatě jsou na to pořád ještě malí, ale položí otázku, koho budete volit,“ popisuje výuku.
Téma voleb má ve škole své místo i podle Kaderky. „Já si upřímně myslím, že politika do školy patří, ale škola musí být apolitická. To znamená, že učitel by neměl zjevně stranit některému názoru. Když jsou komunální volby, tak podle mě není důvod nepozvat zástupce těch jednotlivých uskupení. Žáci se přece můžou vyptávat, co budou politici dělat s konkrétními problémy, že tam nemají hřiště, že nemohou pro babičku sehnat místo v domově důchodců, že jejich rodiče nemůžou umístit dítě do školky.“
Válka ale podle něj čistě politické téma není. „Zatlanka má samozřejmě vyvěšenou ukrajinskou vlajku. Ale je to politické gesto? Nebo je to vyjádření solidarity? Jsme objektivní v tom, že učíme i to, že na Ukrajině taky není všechno v pořádku. Rozebírali jsme jazykový zákon, který je proti Rusům, a že kdyby vstoupila Ukrajina do Evropské unie, tak by s aplikací tohoto zákona měla velký problém. Proto si myslíme, že jim podáváme objektivní pohled. Zase to ale nezastírá to, že je asi zřejmé, že s Ruskem a jeho konáním nejsme v souladu.“
Jiný pohled má na politiku ve školství Markéta Bílková ze ZŠ Jílovská. Učí na druhém stupni český jazyk a němčinu, zároveň je třídní učitelkou 7.C. O válce na Ukrajině s dětmi v hodinách nemluví. „Pan ředitel nám nařídil, abychom v rámci třídnické hodiny o tématu pohovořili, abychom děti uklidňovali a tak. Přišlo to i jako pokyn z ministerstva školství,“ říká. „Musím ale říct, že se tomuto tématu jako učitel vyhýbám. Pokud se mě žák zeptá na názor, odpovím, ovšem ženu konverzační témata jinam,“ vysvětluje.
Ministerstvo varuje před konflikty ve třídách
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy pro učitele k tématu připravilo celou škálu materiálů. 3. března, tedy přesně týden po napadení, přistál ředitelům a ředitelkám škol v datové schránce dopis s odkazem na nově vzniklou webovou stránku. Na ní nabízí ministerstvo materiály k výuce nově příchozích ukrajinských studentů i příručku, která učitelům radí, jak v době katastrofické události pečovat o duševní zdraví dětí.
„Věříme, že pro školy bude tento materiál přínosný při předcházení konfliktů v třídních kolektivech a v péči o duševní zdraví žáků,“ píše v dopise ministr školství Petr Gazdík (STAN). Součástí nové stránky jsou také odpovědi na časté dotazy ohledně příchodu nových studentů nebo telefonní a e-mailová poradna pro školy.
Do podpory učitelů i rodičů, kteří chtějí s dětmi o válce mluvit, se zapojila také řada neziskových organizací. Například centrum Locika připravilo infografiku s příklady dobré praxe a spolu s organizací Junák – Český Skaut zorganizovalo také online debatu. Tipy pro práci s dětmi připravil i Unicef. V doporučeních různých organizací se několik tipů opakovalo. Šlo například o radu nepřehlížet potřebu dětí o válce mluvit, zjistit, co děti už o tématu vědí z médií a z okolí, ale také negeneralizovat. „Konflikty s sebou mohou přinést předsudky a diskriminaci, ať už proti lidem nebo celým zemím,“ uvádí k tomu Unicef.
Vznikají ale také materiály k výuce o válce. Program Jeden svět na školách Člověka v tísni zpřístupnil veřejnosti lekce o ruské propagandě a spustil pravidelný pořad o konfliktu pro školy, kde odborníci odpovídají na dětské dotazy na různá témata. Organizace Post Bellum v rámci projektu Samet na školách připravila rozcestník s lekcemi o historicko-politickém kontextu války i roli médií. Sumář metodických materiálů i pro první stupeň je volně dostupný na stránkách Národního pedagogického institutu.
Markéta Plešková
