Nastupoval za Dortmund i Anderlecht, v pražské Spartě se ovšem Jan Koller neprosadil. „Až v Belgii se psychicky osvobodil a fotbal si užíval,“ vzpomíná dlouholetý parťák Václav Budka. Historicky nejlepší střelec české reprezentace ve čtvrtek 30. března slaví 50. narozeniny.
Co se vám jako první vybaví, když se řekne jméno Jan Koller?
Vybaví se mi pohádkový příběh. A taky kamarád, se kterým jsem zažil hodně věcí, na hřišti i mimo něj.
Poprvé jste se setkali ve Spartě. Jak na vás tenkrát působil?
Přesně si pamatuju, když poprvé vešel do kabiny, tak jsem v něm viděl sebe. Oba jsme přišli ze druhé ligy rovnou do Sparty, což nebylo úplně běžné. Určitě byl nervózní, stejně jako tehdy já, najednou jsem seděl v místnosti s (Martinem) Frýdkem, (Horstem) Sieglem a dalšími velkými fotbalisty.
Ve Spartě se mu nicméně moc nedařilo.
Měl to v ní těžké, nakonec sice začal nastupovat, ale odchod nebyl úplně veselý. Na druhou stranu ho to posunulo až do Lokerenu, kde se potom začal psát jeho příběh.
Co se v Belgii změnilo?
Až tam se psychicky osvobodil a fotbal si užíval, i když začátky nebyly jednoduché. Pomohl mu první gól, který vstřelil proti Bruggám, a potom to šlo rychle. Nakonec se trefil v první sezóně osmkrát, v té třetí pak nasázel dvacet čtyři branek, čímž si vysloužil pozvánku do reprezentace a přestup do Anderlechtu. Možná mu ve výsledku pomohlo, že se v Belgii moc nedorozuměl, a proto tolik nevnímal reakce okolí a soustředil se jenom na fotbal.
V Lokerenu tehdy kromě vás působili ještě bývalí sparťani Roman Vonášek a Jan Musil. Pomohlo to Kollerovi při adaptaci?
Určitě, to asi pomůže každému. Po příchodu řešil nějaké soukromé problémy, takže jsme ho podporovali a snažili jsme se mu tam vytvořit domácí prostředí. Po tréninku jsme ještě chvíli zůstali na hřišti nebo jsme šli třeba na tenis, tam Honza vždycky vyhrával. Já jsem ho pak porážel v kulečníku.
Jak jste s ním vycházel na hřišti? Musel se mu tým nějak přizpůsobit?
Honza nebyl moc pohybový typ, ale pak si našel svůj styl a já jsem s ním hrál rád. Dokázal zalepit každý balón a standardní situace s ním byly jednoduché, protože jsme centrovali na něj a on dával góly. Když máte dva metry, nemůžete být úplně obratní, nicméně jak si postupně více věřil, tak začal správně využívat svoje tělo a prosazoval se.
Chvílí jste nastupovali i proti sobě, když oblékal dres Anderlechtu.
Vždy, když proti vám stojí někdo, koho znáte, je to trošku jiné. My jsme se pozdravili před výkopem, ale pak už vás zajímá jenom zápas. Pamatuju se, jak hrál jednou proti nám a já jsem mu na půlce šlápl na nehet. Potom jsme se tomu smáli.
Dovedete si Kollera představit v současné Spartě?
Fotbal se hodně změnil od dob, kdy jsme nastupovali my. Tenkrát se hrálo pomaleji, dneska je klíčová rychlost. Kdyby se mu ale přizpůsobila strategie, tak asi jo, bylo by to určitě zajímavé. Tihle střelci nezapomínají, jak dávat góly.
Je v současném fotbale nějaký typologicky podobný útočník?
Asi (Romelu) Lukaku, který je taky velký a silný, akorát je levák. Každopádně Honza je jenom jeden.
Štěpán Ťalský
