Představte si, že si na malý papírek napíšete vaše nejniternější tajemství, které nechcete s nikým sdílet. Něco, co je intimní a velmi zraňující. Následně si papírek nalepíte na občanku, kde ho uvidí všichni. Recepční v hotelu, paní na poště i váš zaměstnavatel. „Nepříjemné? Přesně tohle zažívám na denní bázi,“ popisuje Lenka Králová z lidskoprávní organizace Trans*parent.
Přijde vám to šílené? „Mně taky, ale já mám do dneška mužskou občanku, která absolutně nesouzní s tím, jak vypadám,“ odtajňuje problémy, kterým musí jako trans žena v České republice čelit. „Mám hodně známých, kteří nechodí k volbám, protože je to pro ně potupné.“
Aby si trans lidé mohli změnit jméno a písmenko v úředním dokladu, vyžaduje po nich český zákoník náročný lékařský zákrok. „Ale nedělejte ukvapené závěry. Trans lidé nejsou ,ti přeoperovaní‘, ke změně stačí podstoupit kastraci (odebrání varlat či vaječníků a dělohy). Takže je vlastně jedno, jestli mám penis, hlavně, abych se nerozmnožovala,“ stěžuje si Králová, jak absurdní je podmínka přerušení reprodukční funkce.
Sama si dřív myslela, že k radostnému životu potřebuje pohlavní orgán vyměnit. „Není tomu tak. Pro mě je mnohem důležitější, jak vypadá můj obličej,“ zmiňuje, že díky hormonální léčbě získal její vzhled dostatek feminních rysů. „Chci žít ženský život, na veřejnosti mě běžně oslovují ,mladá paní‘, nikdo neřeší, co mám mezi nohama.“
Účelem tranzice (proces, během kterého trans lidé začínají žít pod svým skutečným genderem) je dospět do stavu spokojenosti a toho každý dosahuje jinak. „Někdo k tomu skutečně potřebuje operaci, ale nevyžadují ji všichni,“ upozorňuje Králová, že tři čtvrtě trans lidí uvádí jako důvod operace jen úřední změnu pohlaví.
Zdroj: Trans*parent
„Kdy bych se úředně mohla jmenovat Lenka Králová? Jen kdyby mi uřízli část zdravého těla!“ rozčiluje se. V zaměstnání a ve školách pak záleží, jak moc jsou shovívaví ostatní lidé.
„Žádný zákon nepřikazuje, aby vás lidé oslovovali na základě toho, co máte v dokladech. Moje firma mi naštěstí umožňuje všude používat ženské jméno, ale zvláště na školách někdo takové štěstí nemá,“ všímá si velkého problému, kterému čelí dospívající trans osoby.
Jako studenti se totiž často nacházejí ve složitých situacích i bez toho, aniž by se trápili s rodovým nesouladem. „Řeší maturitu, vysokou školu a písmenko v občance je dost omezuje: Vyjedu na erasmus, když mám tenhle pas? Zapíšu se na kroužek, když nevím, jestli mě nebude učitel misgenderovat (oslovovat trans osobu rodem, který používala před tranzicí)? Jak to udělám s řidičským průkazem?“ vyjmenovává psycholog Jiří Procházka.
Náročná operace navíc může život trans lidí spíše zkomplikovat. „Mám v péči několik pacientů, kterým způsobila mnoho závažných zdravotních komplikací,” zmiňuje sexuolog Pavel Turčan. „Dlouhodobá léčba ženskými hormony zvyšuje riziko rakoviny prsu, feminního či maskulinního vzhledu lze dosáhnout i jinými kosmetickými úpravami.“
Česká republika je jednou z mála evropských zemí, která pro úřední změnu pohlaví vyžaduje kastraci. „Z hlediska lidských práv je to naprosto nepřijatelné, ani medicína nezná žádné argumenty, které by toto rozhodnutí podporovaly,“ vysvětluje Turčan.
„Řešením je jedině změna legislativy, která je v tuto chvíli už více než nutná,“ naléhá vládní zmocněnkyně pro lidská práva Klára Šimková Laurenčíková.
Ministerstvo spravedlnosti se o ni snažilo už v roce 2018 a právě z tehdejšího návrhu chce vycházet i nyní. „Podmínku kastrace chceme ze zákoníku jednoznačně odstranit, jelikož odporuje základním lidským právům,“ upozorňuje náměstek Karel Dvořák.
Markéta Plšková
