Měsíce květen a červen jsou spojený převážně s příjemnými věcmi. Venku je teplo, sluníčko svítí, kavárny otevírají své zahrádky a všichni mají po dlouhé zimě lepší náladu. Pro vysokoškolské studenty má tato doba ale určitou nevýhodu. Zkouškové období je totiž v plném proudu a studenti tak v jednom kole. Co jim přináší naději a jak se vypořádávají se stresem rozebralo několik z nich.
„Studium, zejména ve zkouškovém období, klade vysoké nároky na systematickou práci a na samostatnou organizaci času. Duševní činnost si zpravidla vyžaduje hlubokou koncentraci, a to všechno může způsobovat velkou psychickou zátěž,“ informuje nezisková organizace Nevypusť duši, která se zaměřuje na preventivní péči o psychiku.
„Se stresem se vypořádávám velmi špatně. Ve zkouškovém hodně často brečím a ztrácím úplně chuť k jídlu, takže i poměrně hodně hubnu. Jediné, co je na tom trošku pozitivní je, že jsem ve stresu schopná se naučit více věcí za kratší dobu, než když mám na všechno hodně času, protože najednou opravdu není prostor pro prokrastinaci,“ přiznává Adéla, studentka 2. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy.
Pro vyrovnání se se stresem je důležitý spánek, ten je zároveň prevencí proti syndromu vyhoření, což zdůrazňuje právě organizace Nevypusť duši. „Já hodně spím, klidně 12 hodin. Když mi něco nejde, jsem v nervu a trápím se, tak jdu spát a druhý den mě třeba něco napadne,“ zamýšlí se Václav z Fakulty architektury ČVUT.
K nejběžnějším stresovým faktorům studentů podle studie z minulého roku patří udržení kroku s výukou, tlak na výkon, starosti s financemi, vyvážení školních povinností s těmi pracovními, starosti s hledáním práce a válka na Ukrajině nebo jiné mezinárodní konflikty.
Univerzita Karlova svým studentům nabízí bezplatné využití psychologického poradenství. Kromě toho Tým UK začátkem května vytvořil pro studenty dotazník o well-being, který cílil na celkovou pohodu studentů. Otázky se týkaly spokojenosti v různých aspektech života, ať už sociálního, finančního, rodinného stavu nebo schopnosti vyrovnávání se se stresem. Až 40 procent vysokoškoláků se totiž u některých oborů potýká se syndromem vyhoření.
Se stresem zápasí každý jinak
„Trávím čas s kamarády, chodím ven. Přijde mi důležité nebýt jen zavřená sama doma, ale jít taky vypnout mezi lidi, pivo nebo víno taky pomáhá“ myslí si Eliška, studentka mezinárodního obchodu na VŠE.
„Pro mě je nejdůležitější ten stres vybalancovat, nezvládnu se učit 10 hodin denně. Potřebuju si učení proložit pauzami, třeba procházkou nebo dobrým jídlem,” Odpovídá Adam, který studuje angličtinu na Univerzitě Karlově.
„Zkouškové netrvá věčně. Dám si kafe a říkám si, že to někdy musí skočit. Když už je v lednici otevřená flaška, tak si naleju sklenku vína,“ směje se Eliška, studentka učitelství pro první stupeň na UK.
„Nejsem člověk, co by se obecně s věcmi moc stresoval. Snad jen mohu doporučit, dávat si mezi zkouškami a zápočty dostatečné rozestupy. Ne kvůli delšímu času na učení, spíše proto, aby si člověk i během zkouškového našel nějaký ten den volna,” doporučuje Luděk z Právnické fakulty UK.
Nadějí je snové povolání i vidina konce
„Naději mi přináší pocit, že si zkoušky můžu kdyžtak zopakovat, pokud je nezvládnu napoprvé. Taky pomyšlení na léto a dovolenou. Ještě to, že jednou budu dělat práci, která mě bude bavit a zajímat. Potřebuju ten titul, bez kterého by to úplně nešlo,“ zamýšlí se budoucí architekt Václav.
„Naději mi dodává, že v dohledné době bude konec zkouškového,“ odpovídá jednoznačně Eliška, studentka mezinárodního obchodu na VŠE.
„Ve zkouškovém mi přináší naději to, že trvá přibližně měsíc, dva, kdy se musím fakt hodně intenzivně učit a nemám čas vůbec na nic jiného. Pak ale skončí, ať už dopadne, jak dopadne. Samozřejmě je pro mě veliká motivace, že chci mít úplně volné prázdniny. No a když už to ve zkouškovém někdy opravdu nezvládám a chci se na všechno vykašlat, tak si připomenu, že nechci přijít o kamarády, které mám ve škole, kdybych musela do meziročníku. A že bych bez téhle školy nemohla jednou dělat práci, která mě bude opravdu bavit a kterou jsem vždy chtěla dělat,“ pokračuje Adéla z 2. LF.
„Pomáhá mi ve zkouškovém vidina, že to, co dělám, bude jednou k něčemu prospěšné, to je zároveň i moje naděje,“ dodává Adam, student angličtiny.
Andrea Matejićová
