Duna: Druhá část je po vícerých odkladech připravena představit se českému kino-světu. Přestože oficiální premiéra připadá až na čtvrtek 29. února, obzvláště nedočkaví fanoušci si mohli vstupenku do omamných pouští Arrakisu zakoupit už v rámci středeční předpremiéry. Stojí to za to, hodnotí zážitek čerstvě po projekci.
Text obsahuje spoilery
Momentálně klasifikovaná jako 33. nejlepší film na webu ČSFD, Duna 2 se v žebříčku umístila nejvýše ze všech filmových novinek od uvedení letního hitu Oppenheimer režiséra Christophera Nolana. Úspěch snímku potvrzují i reakce návštěvníků předpremiéry ve Slovanském domě: „Byl velmi promyšlený, promakaný a myslím si, že mi dal nový pohled na život, který doufám, že budu moct v budoucnu aplikovat.“
„Bitva Willyho Wonky a plešatého Elvise“ publikum odrovnala
Děj druhého dílu v čase i prostoru přímo navazuje na díl první. Ústřední postava vyvrženeckého vévody Paula Atreidese, ztvárněného Timothée Chalametem, se spolu se svou matkou lady Jessicou přidává k domorodému kmenu Fremenů. Ti obývají pouštní planetu Arrakis a patří mezi ně i mladá bojovnice Chani, jíž hraje Zendaya a s níž se jak divák, tak hlavní hrdina v porovnání s předchozím filmem seznamuje o poznání blíže.
Zatímco se Paul učí fremenským způsobům a dovednostem – včetně arytmické pouštní chůze či jízdy na monstrózních písečných červech –, rozvine se mezi ním a Chani láska.
Tato láska je v průběhu snímku opakovaně testována protagonistovým posláním osvobodit Arrakis a místní lid, touhou pomstít vraždu svého otce, a v neposlední řadě jeho nově nabytou schopností nahlédnout do minulosti i budoucnosti. Zkouškou přitom prochází i samotný základ (neboli po fremensku „Usul“) Paulova charakteru.
„Za mě moc příjemný. Zajímavej, výpravnej příběh, chvilkama trošku melodramatickej, ale moc hezkej. Určitě stojí za zhlédnutí,“ okomentoval vyznění scénáře divák.
Film vrcholí soubojem jeden na jednoho mezi Paulem a harkonnenským šampionem Feyd-Rathou, kterého zpodobnil Austin Butler. Násilné finále divačka popsala slovy: „Závěrečná bitva Willyho Wonky a plešatého Elvise Presleyho mě absolutně odrovnala,“ a odkázala tak na nedávné role obou herců.
„Lepší než ten červík na provázku“ aneb stará Duna proti nové
Část publika se ihned po odchodu z kinosálu pustila do srovnávání Duny: Druhé části s filmovou adaptací téhož příběhu z roku 1984, kterou režíroval David Lynch. Dle některých má starší Duna „své old-time (čili „jako za starých časů“ – pozn. autora) sci-fi kouzlo“, a na základě jiných se zase s nejnovějším zpracováním Denise Villeneuveho nedá srovnávat.
„Epic prostě! Takhle se to má dělat! Rozhodně lepší než ten původní film s červíky na provázku,“ vyjádřila se jedna z divaček. Ikoničtí píseční červi tehdy totiž nebyli digitálně dotvářeni v postprodukci – jako v případě současné Duny –, ale vymodelováni coby miniatury a následně natáčeni v pohybu. Dle vybraných členů publika proto Lynchovi červi působí „komicky staticky“.
Zazněl i názor, že adaptace porovnávat nelze: „Není to soutěž. Oba režiséři, každý kostymér i výtvarník, který pracoval ať už na jednom, nebo druhém filmu vzal ten materiál, nějak ho uchopil a něco z toho vypadlo. A jsem rád, že to vypadlo.“
Na čem se ovšem ve chvále shodli všichni tázaní diváci, byla kvalita filmového soundtracku oscarového skladatele Hanse Zimmera. Právě doprovodná hudba údajně vyzdvihla snímek nad knižní předlohu: „Ještě lepší než knížka. V knížce není hudba…“
Vojtěch Slíva
