Snažit se změnit společnost je jeden z nejtěžších úkolů vůbec. Přesto – nebo možná právě proto – toho lze dosáhnout skrze zdánlivé banality, třeba vlasy politiků. Čím liberálnější účesy, tím liberálnější společnost.
„To nejdůležitější, co vám chci říct, je, že na vlasech záleží. To je lekce, kterou mi nedala moje rodina, neodnesla jsem si ji z Wellesley ani ze zdejší právnické fakulty. Váš účes k lidem okolo vysílá důležitá sdělení: o tom, v co doufáte a o čem sníte, když jde o tento svět, ale navíc v co doufáte a o čem sníte, když jde o vaše vlasy. Věnujte jim pozornost, protože všichni okolo vás to dělat budou,“ pronesla roku 2001 Hillary Clinton (tehdy již jako senátorka za stát New York) během projevu na Yale University, své alma mater.
Obzvláště pro politika, který se musí v rámci marketingu prodávat voličům, je jeho osobitý styl jistým logem. Ovšem zatímco šaty či oblek lze poměrně pružně obměňovat, účesu se takové flexibility nedostává, pročež je nedílnou součástí image veřejně činné osoby. U žen političek pak ještě několikanásobně více než u jejich pánských kolegů.
Péče ani moc, ani málo
To je dáno jednak poněkud větší rozmanitostí palety dámských účesů, ovšem vedle toho i společností prokořeněnými předsudky. Poukázala na to např. kongreswoman Katherine Clark, která před devíti lety rozpoutala skandál federální úrovně, když se pro přehršel práce rozhodla přestat si vlasy barvit a nechat si přirozenou stříbrnou. Ve svém sloupku pak psala: „Ve vedení této země byli prakticky bez výjimky více než 200 let pouze šedovlasí muži. Jen protože jsem žena, byla moje kariéra ohrožena, když jsem se rozhodla vydat přírodní cestou.“
Obecné pravidlo totiž zní: péče ani moc, ani málo. Pokud se politička účesu věnuje příliš, automaticky v očích veřejnosti (tedy voličů) zanedbává svůj úřad, svou zemi. V opačném případě ale působí jako někdo s nedostatkem manažerských schopností potřebných pro úspěšné zvládnutí více úkolů najednou.
U politika-muže je tomu jinak. Bývalý ministerský předseda Spojeného království Boris Johnson byl známý svým „vrabčím hnízdem“, od něhož upustil vždy pouze při příležitosti setkání s královnou. Rozcuchaný účes na jeho hlavě vzýval odhodlání a schopnost postavit se předepsaným standardům a normám.
Symbolem nedostatečné péče o vlasy mezi političkami se staly gumičky již zmíněné Hillary Clinton. Už jako ministryně zahraničních věcí si musela vyslechnout kritiku, že se například humanitární mise v Kambodži zúčastnila s vlasy staženými třpytivou gumičkou. Média tuto skutečnost probírala více než závěry mise. Výsledek? Někdejší první dáma se ostříhala. Celou situaci vysvětlil až o něco později její dobrý přítel, módní návrhář Oscar de la Renta. Svěřila se mu totiž, že gumička byla dočasně snazší řešení, protože každý kadeřník by musel projít velmi přísnou bezpečnostní prověrkou, což by bylo zbytečně zdlouhavé a nákladné.
„Bezpáteřní misogynní pokrytci“
Peníze ostatně s účesy také značně souvisí. V září 2020 se na titulní strany velkých amerických novin dostal účes prezidenta Donalda Trumpa, tou dobou usilujícího o znovuzvolení. Za „úpravu vlasů pro televizní vysílání“ mu stylingová agentura naúčtovala více než 70 tisíc dolarů, které následně odepsal na daních coby součást výdajů na podnikání. Ukázala se další nerovnost mezi politiky a političkami. Ve stejné době vyvolala skandál v souvislosti s náklady na úpravu vlasů i Alexandria Ocasio-Cortez, která sama sobě k narozeninám nadělila nový účes za necelých 250 dolarů. Republikáni se mohli přetrhnout, který z nich přijde s originálnější kritikou. Demokratická kongreswoman kontrovala na svých sociálních sítích: „Kde je kritika jejich idolu, který za styling utratil 70k? Aha, nikde, chápu. Jsou to bezpáteřní misogynní pokrytci.“
Pokrytectví nejen misogynní, ale i xenofobní je v moderní společnosti velkým problémem. Na začátku roku 2018 přišla občanka Alabamy Chastity Jones o práci ve společnosti Catastrophe Management Solutions z důvodu, že si odmítla ostříhat dredy, tedy účes typický pro afroamerickou komunitu. Ta ve státě na jihu USA tvoří více než čtvrtinu populace. Případ tehdy došel až k Nejvyššímu soudu. Precedent: „Všichni lidé mají právo na přirozené účesy – upravené či neupravené. Rovněž mají právo ponechat vlasy nestříhané a nečesané.“ To by svého času ocenila třeba i první dáma Michelle Obama, která se nechala slyšet, že Američané nebyli připraveni na její přirozené dreadlocks. Z toho důvodu si vlasy žehlila.
Účes k MDŽ jako oslava úspěšné ženy
Rozsudek Nejvyššího soudu je jen dalším krokem pro rozmanitější zastoupení účesů ve vrcholné politice – alespoň té americké. České političky se ale trendu začínají přizpůsobovat. Minimálně chápou to nejdůležitější – že na vlasech záleží. Nejlépe to pochopila první žena opozice, Alena Schillerová. Bývalá ministryně financí se o své vlasy stará a ke kadeřníkovi chodí pravidelně – naposledy byla minulý pátek. „Po skončení jednacího dne sněmovny půjdu ke kadeřnici a oslavím tam Mezinárodní den žen,“ prozradila v televizní debatě. K ženě političce upravený účes v očích společnosti zkrátka patří a jak jinak by úspěšná žena měla oslavit svůj svátek než pořízením účesu, který voličům zdůrazní její úspěšnost.
K proměně společnosti může vést i něco tak zdánlivě banálního jako účesy v politice. Právě skrze ně se mohou ženy, na které se stále kladou mnohem větší požadavky než na muže, dostat do vysoké politiky. Dalším krokem pak bude zvyšování rozmanitosti úpravy vlasů. Více stylů účesů může být jedním z kroků k liberalizaci celé společnosti. Vraťme se k projevu Hillary Clinton z roku 2001: „S vlasy vše začíná a vše končí.“
zleva: Hillary Clinton, Katherine Clark, Boris Johnson, Donald Trump
Matyáš Michálek
Zdroj náhledové fotografie: Instagram Aleny Schillerové
