Identita je dnes u mladých lidí obrovské téma, tvrdí Klára Hausmannová, která učí na pražském Gymnáziu Nad Štolou český jazyk a dějepis už přes třicet let. V rozhovoru promluvila o tom, jestli je mladá generace opravdu tak přecitlivělá, jak se říká, či zda učitelé do výuky začleňují umělou inteligenci (AI).
Učíte už více než třicet let. Ve svém oboru spolupracujete také s Filozofickou fakultou Univerzity Karlovy a několik let jste pracovala i pro Cermat, kde jste se mimo jiné podílela na koncepci maturit. Jaké největší proměny ve školství jste byla součástí?
Tak určitě covid přinesl řadu změn. Byl to určitý posun v používání moderních technologií. Už to nevyužíval jen ten, kdo chtěl a uměl, teď se s nimi už museli naučit pracovat všichni. Celkově bylo těžké přistoupit na to, že ta výuka může probíhat i jinak než u tabule. Podle mě to nebyla dobrá doba ani pro učitele, ani pro žáky.
Během pandemie se učilo z domova téměř dva roky. Měla ta distanční výuka vliv na přípravu studentů na vysokou školu nebo na vstup na trh práce? Pozorujete už nějaké výkyvy u žáků, kterých se to týká?
To teď zatím úplně hodnotit nejde, na to je potřeba větší odstup. S kolegyněmi nám ale přijde, že určité ročníky, zejména na nižším gymplu, mají v některých oblastech značné nedostatky, To dříve neměly. Otázkou ale je, zda je to covidem. Protože si myslím, že obecně klesá úroveň znalostí. Studenti už nemají tak široký rozsah vědomostí jako třeba v devadesátkách.
Čím si myslíte, že je to způsobeno? Může za to právě ten nástup informačních technologií?
Nástup internetu tomu určitě nepomohl. Řada studentů dnes nemá potřebu se cokoliv učit, protože si za vteřinu všechno najde. Zároveň jsou ale žáci mnohem otevřenější než dřív. Když je něco zajímá, neváhají se zeptat. Chtějí zodpovědět všechna proč a všechno si ihned ověřují. Dříve vše přijímali jako fakta, dnes nad informacemi diskutují. To je příjemná změna.
Přizpůsobujete těmto trendům nějak svoji výuku?
To musím. V jazyce to moc nejde, ale v literatuře rozhodně. Starší autory už třeba neučíme. Mění se i to, jaké texty na hodině děláme. Také na konkrétní literární díla se nahlíží pokaždé jinak. V dějepise je to více o propojení se současností. Není to už tak jako dříve, že si učitel stoupl před tabuli a hodinu tam vedl monolog, je to čím dál tím více o debatě. Já vždycky říkám, že chci mým studentům v hlavě vytvořit plastický obraz historie, aby jim vše zapadlo dohromady jako puzzle.
Jak zohledňujete příchod AI? To je poměrně nový trend, který se teď postupně rozšiřuje a využívá ho stále více a více lidí, předpokládám i studentů? Využíváte nějakým způsobem AI ve svém povolání? Nebo proti ní spíše bojujete?
Někteří kolegové, kteří vyučují cizí jazyk, s ní pracují. Například jim generuje texty do hodin, což si velmi chválí. Co se mě týče, tak já jsem na nějakém semináři ohledně AI byla, ale zatím se s tím postupně seznamuji. Dneska člověk nemůže dělat, že to neexistuje.
Takže by vám nevadilo, kdyby ji vaši studenti využívali?
Asi není úplně špatné, když si tím člověk vypomůže. Musí ale do té práce vložit i nějaký svůj díl. Nechci však, aby se kvůli umělé inteligenci zcela vytratilo autorské tvůrčí psaní. Jako češtinářce by mi vadilo, když by studenti do slohových prací nevkládali vlastní myšlenku a tvořivost. Na druhou stranu je to ale pro lidi, kteří se psaním bojují, alternativní cesta, jak se dopracovat k inteligentnímu textu. Takže těžko říct, jak to správně vymezit.
O dnešní mládeži se často říká, že je přecitlivělá a individualistická. Vnímáte to, nebo vám přijdou studenti v průběhu let pořád stejní?
Studenti jsou pořád studenti. Zažívají své první lásky, nezdary, úspěchy, ale mnohem více se dneska řeší psychické problémy. V každé třídě se najde někdo s individuálním plánem, protože by nezvládl denně docházet mezi lidi a podobně. Podle mě je to tím, že se neustále řeší jejich identita. To je nyní obrovské téma.
Přizpůsobujete tomu i své chování a jednání ve škole?
Dávám si daleko větší pozor na to, co říkám. V každé třídě zvlášť přemýšlím nad tím, abych se někoho nedotkla a zda je má myšlenka v dnešní době korektní. Přijde mi, že řeší i to, nad čím by se dřív jen mávlo rukou.
Proč dnes musí být společnost tak korektní?
Protože tato generace ještě nemusí řešit ty základní věci, a tak mají čas zabývat se sami sebou. A rozhodně tomu nepomáhají ani sociální sítě. To pak nad sebou mladí lidé začnou pochybovat velmi snadno.
Kde vidíte školství za deset let?
My máme hrozně zkostnatělý školský systém. Od revoluce se vůbec nic nezměnilo, a to je hrozně špatně. Vláda vždy tvrdí, že vzdělávání je jejich priorita, ale nikdy to tak není. Myslím si, že by měli mít hlavní slovo odborníci, kteří jsou apolitičtí. Všechno jde hrozně dopředu, ale školský systém zaostává. Takže, jak to bude za deset let, si radši vůbec netroufám říci.
A kde byste si ho za deset let přála vidět?
Já bych si přála, aby se stala nějaká významná změna z venku, nikoliv jen zevnitř z iniciativ jednotlivých škol, která bude reflektovat to, v jaké době žijeme.
Náhledový obrázek vytvořila umělá inteligence
Tereza Krocová
