Cesta do minulosti jako z dobrodružného románu Jacka Londona, stav vyvolaný psychedeliky, příběhy, o kterých jsme možná četli v „ezo“ skupinách na facebooku. Astrální cestování nemusí být stavem, který patří do knih, nebo k jedincům žijícím na okraji většinové společnosti. Lidé z našeho nejbližšího okolí by možná mohli mluvit o prožitcích astrálních cest, které mají od psychedelik a dobrodružných románů daleko.
„Měla jsem už dlouho v sobě přání rozletět se. Takový obraz, jak letím nad lesy. Představovala jsem si to vizuálně i v tuhle chvíli, to jsem zrovna ležela na gauči u nás na chatě. A pak se to nějakým způsobem stalo. Viděla jsem všechny ty lesy ze shora. Zkrátka jsem nad nimi letěla. Chvilku to bylo krásný, potom jsem se začala bát. Nevěděla jsem, jak se vrátím dolů, ale nakonec jsem byla v mžiku zpátky, hned když jsem začala panikařit.”
S jevem přezdívaným astrální cestování má podle průzkumů zkušenost kolem deseti procent populace. Pokud hovoříme o každém desátém člověku, s velkou pravděpodobností může jít o někoho z našeho okolí. V mém případě se o zážitcích mimo své tělo rozhovořila moje sedmdesátiletá babička. Popisuje dva zážitky, které zpětně vykládá jako příklady astrálních cest. První nastíněný výše, při kterém letěla nad lesy a druhý při nehodě na kole. Při tomto prožitku vypráví o stavu, během něhož se vznášela nad svým nehybným tělem, které po pádu z kola zůstalo ležet na silnici. „To bylo zvláštní, ale bylo mi tam hrozně hezky. Vůbec se mi nechtělo dolů, až potom jsem v ulici viděla okna našeho bytu a vzpomněla jsem si na holky (dcery), a při myšlence na ně jsem se rozhodla vrátit.“
Vznášet se nad tělem
Při zmínce astrálního cestování mají mnozí často velmi nejasnou představu ezoteriky či dokonce paranormálna. Stav širokou veřejností spojován s psychedeliky či uzavřenou subkulturou, by měl být ale dosažitelný každým. Definice se v různých podáních liší, obecné chápání se dá ale vysvětlit jako stav, při kterém je naše vědomé „já“ lokalizováno mimo fyzické tělo. Hovoříme tak o tělu tvořeném myslí, které se libovolně pohybuje, zatímco naše tělesná schránka zůstává nehybná.
Při takovém mimotělním zážitku je člověk v bdělém stavu, nejedná se tedy o formu živých či lucidních snů. Lidé prožívající astrální cesty většinou mluví o chvílích, při kterých cítí, že toto „já” je poněkud povzneseno nad fyzičnem. Často jsou tak opravdu popisovány příběhy, při kterých se dotyční vznáší či létají, ať už nad lesy, nebo v pokoji nad svou nehybnou podobou.
Pryč od středověku
V českém prostředí je s astrálním cestováním spojováno jméno Jinřicha Sidrise. Jindřich měl první zkušenosti s astrální cestou v sedmnácti letech. Od té doby věnoval velkou část svého života meditaci a poznávání možností astrálna. Později kolem sebe začal budovat komunitu lidí, s jejíž pomocí toto téma popularizuje. Dnes za ním stojí organizace Láskyplný svět. Na webových stránkách nalezneme vyprávění o jeho prožitcích, návody jak astrálně cestovat, i nabídku kurzů, sdílených meditací nebo terapií. Při prosbě, zda by mi mohl opovědět na pár otázek, bleskově odpovídá, že rád.
Náš rozhovor se nesl v přátelském duchu, a obsahoval stěžení poselství: „Je potřeba zbavit se nálepky mystična.“ Jindřich se ve vzpomínkách vracel k začátkům své praxe: „V té době toho na internetu nebylo moc, a všechno se tvářilo jako černá magie nebo zaříkávání. Takže nebyla úplně vhodná doba. To byla motivace, proč jsme založili webové stránky. Chtěli jsme být ta nová generace, které prostě řekne: Je to okay, je to bezpečné.“
O astrálním cestování mluvil Jindřich jako o psychologickém jevu a všedním lidském zážitku: „Snažím se dát to pryč z ezoterismu pokud možno do běžného života, aby to mohl prožívat každý. Mnoho lidí má podobný zážitek, ale bojí se o něm mluvit.“ S nadšením reagoval i na vyprávění zkušeností mé babičky, která se díky zájmu zvenčí byla schopná otevřít.
Základní moto, které Jindřich vidí za rozhodnutím veřejně sdílet své astrálních cesty je odstranění děsivých mystických představ, které přirovnává ke strachu z čarodějnic ve středověku: „V dřívějších dobách byly ezoterické knihy, které říkaly: pozor, musíš to dělat večer, musíš mít hlavu na sever, nesmíš mít na sobě žádné oblečení, jinak to nebude bezpečné. Proto jsem rád, že jsme ta nová generace, která tohle všechno vyzkoušela. Že boříme astrální mýty a strachy. Zkrátka jsme dali hlavu na jih a oblékli se.“
Autor: Sára Procházková
