Památník holocaustu Romů a Sintů v Letech u Písku je místem mnoha utrpení. Nejprve zde za druhé světové války trpěly stovky Romů a Sintů a poté, když mohl komunistický režim zřídit alespoň důstojné místo vzpomínky, vybudoval zde velkokapacitní vepřín.
Je duben roku 2024 a vrcholní čeští politici v čele s prezidentem Petrem Pavlem a zástupci romské menšiny, se scházejí v Letech u Písku, aby slavnostně otevřeli nově vybudovaný památník holocaustu Romů a Sintů. Ve svých projevech jednotně vyjadřují vděčnost nad tím, jak je skvělé, že místo konečně existuje a otevře se veřejnosti. „Uplynulo už 30 let od chvíle, kdy můj předchůdce Václav Havel na tomto místě odhalil skromný pomník. Dnes na tuto událost navazujeme,“ řekl v projevu prezident Petr Pavel. Po Václavu Havlovi je teprve druhým prezidentem, jenž do Letů přijel. Také dodal, že vybudováním památníku nyní splácíme desetiletí trvající společenský dluh vůči romskému holocaustu. Když se dokonce i většina politiků shodne na důležitosti vzniku takového místa, co se v Letech dělo v minulosti?
Cestování časem: návrat do válečného období
Od roku 1942 se v Letech nacházel koncentrační tábor pro Romy a Sinty, který byl zařazen do kategorie pracovních táborů. Nacisté jej označovali také jako ,,cikánský tábor v Letech“. Bylo zde uvězněno přes 1300 osob. Ti, kteří zde Romy drželi, nebyli podle očekávání Němci, ale Češi.
Desetihodinová pracovní doba, těžká práce, nedostatek vody a potravin měly velký vliv na stav internovaných vězňů. K běžným nemocem se zanedlouho přidal břišní a skvrnitý tyfus. Počet nemocných přerostl v krátké době v epidemii, lidé postupně masově umírali a byli pohřbíváni mimo jiné na provizorním pohřebišti vedle tábora. Vyprázdněný tábor byl už v roce 1943 vypálen a srovnán se zemí.
Krutost zdejších podmínek podtrhuje i fakt, že z 36 zde narozených novorozenců přežilo jediné. Nejméně 335 vězňů zemřelo v důsledku těžké práce, nedostatku jídla a přelidnění a přes 500 jich bylo deportováno do vyhlazovacího tábora v Osvětimi.
Komunisté odmítli uctít památku
Po válce místo upadlo v zapomnění. V 70. letech tady komunisté v bezprostřední blízkosti bývalého tábora vybudovali velkokapacitní vepřín, čímž dali jasně najevo svou lhostejnost vůči genocidě Romů a Sintů. Po pádu komunismu se začalo mluvit o vybudování důstojného pietního místa. V roce 1995 v Letech bývalý prezident Václav Havel odhalil skromný pomník, od té doby se každoročně v květnu uctívala památka všech zasažených za přítomného zápachu z nadále existujícího prasečáku. Fungoval až do jara 2018, kdy se po dlouhých letech český stát rozhoupal k jeho koupi, konkrétně of firmy Agpi, která tam měla asi 13 000 prasat. Zaplatil jí 450 milionů korun.
Správcem areálu se ve stejné době stalo Muzeum romské kultury, které začalo pracovat na důstojném uctění památky zdejších romských obětí holocaustu. Velkým krokem k vytyčenému cíli byla demolice vepřína v roce 2022.
Po letech konečně důstojně a bez zápachu
Po trnité cestě místa v Letech je v den slavnostního otevření památníku mezi přítomnými cítit úleva. Všichni vědí, že takto se zde měli sejít už před lety. Jana Kokyová, předsedkyně Výboru pro odškodnění romského holocaustu a také zástupkyně potomků přeživších připomíná, že památník je výsledkem boje romských aktivistů, zejména jejího strýce Čeňka Růžičky, který se bohužel otevření nedožil. ,,Genocida Romů se rodí z předsudků a nenávisti. Ty jsou ale ve světě stále a je potřeba proti nim i nadále bojovat,’’ doplnila. Zdeněk Serinek, vnuk romského partyzána Josefa Serinka, dodal, že doufá, že památník bude zárukou důstojné vzpomínky a úcty.
Komplex v Letech leží uprostřed klidné, nerušené přírody. Skládá se z nově vytvořeného památníku, který tvoří symbolický kruh s kovovými paprsky a návštěvnického centra, v němž je umístěna stálá expozice s názvem „Paměť místa a místo paměti“. Výstava využívá autentické vzpomínky současných pamětníků k představení historických souvislostí a osobního utrpení a zároveň poskytuje hmotné doklady o romské komunitě držené v táboře. Památník se veřejnosti otevřel 12. května 2024 a rozhodně stojí za návštěvu. Veškeré informace si je možné přečíst zde.
Autor: Natálie Vaňková
