Dokumentární film Ta druhá vypráví příběh osmnáctileté Johany, která rodičům pomáhá s péčí o sestru trpící atypickým autismem. Jeho režisérka Marie-Magdalena Kochová v dětství sama o sourozence s postižením pečovala a téma je jí tak blízké. V kinech bude mít dokument premiéru 20. března, za hranicemi však už zvládl získat ocenění.
„Sedm let jsem žila bez sourozence a měla jsem všechnu pozornost rodičů pro sebe. Pak se objevilo něco malé a řvoucí a převzalo mou roli,“ shrnuje svou situaci Johana, hlavní protagonistka dokumentu Ta druhá.
Hlavní hrdince filmu je osmnáct let a připravuje se na maturitu. Plánuje se odstěhovat z domova a nastoupit na vysokou školu, kde by nejraději studovala psychologii. Na rozdíl od jejích vrstevníků pro ni tyto plány neznamenají samozřejmost. Johanina mladší sestra Rozálie trpí atypickým autismem, kvůli častým záchvatům vzteku proto potřebuje neustálý dohled. Pokud jí ho nemohou poskytnou rodiče, závisí péče o sestru právě na Johaně.
Film režírovala Marie-Magdalena Kochová, studentka posledního ročníku pražské Filmové akademie múzických umění. Sama je skleněným dítětem, tedy někým, koho rodiče kvůli péči o sourozence s postižením nevědomky zanedbávají a zatěžují. „Režisérka říkala, že možnost sdílení vlastního problému skrze film jí pomohlo se s ním lépe vyrovnat,“ vysvětluje Alžběta Dlouhá z filmové distribuční společnosti Artcam.
Rozálie si hraje s míčem, rovná třásně na koberci a bouchá dveřmi od skříně. Následuje záchvat doprovázený vzteklým řvaním a nadávkami. Její sestra Johana se zatím snaží připravovat na maturitní zkoušky. Na složité životní období je prakticky sama, rodiče většinu pozornosti věnují sestře. „Vidím, kolik starostí s Rózou mají, vždycky jsem se snažila, aby se toho kolem mě nemuselo tolik řešit,“ popisuje v dokumentu. „Chtěla bych na chvilku vypnout, zmizet, ztlumit Rózu, aby přestala řvát a alespoň na chvíli byl klid,“ doplňuje.
Dokument má dosah i za filmová plátna, jeho tvůrci ve spolupráci se sociology realizovali první český výzkum o skleněných dětech. Z výsledků vyplývá, že většina dotazovaných trpí ve spojení s péčí o sourozence psychickými problémy: až 60 procent zažívá úzkosti, zhruba třetina deprese a přes 20 procent z nich zažilo sebevražedné myšlenky.
Celovečerní debut Marie-Magdaleny Kochové, která doposud režírovala jen krátkometrážní filmy, mohli diváci zhlédnout na loňském Karlovarském filmovém festivalu či v rámci akce Tady Vary. Promítán byl také na několika zahraničních filmových festivalech, na prestižním festivalu DOK Leipzig dokonce získal cenu za mimořádný východoevropský dokument.
„Divácké ohlasy z prvních promítání jsou převážně pozitivní, mnoha lidí se toto téma dotklo,“ uvedla Dlouhá s tím, že pozitivní reakce film vyvolal také v zahraničí a nadšené recenze přišly například i z jihokorejského Busanu. „Film si vede nadprůměrně i na ČSFD, kde jsme z hodnocení měli trochu obavy,“ dodala. Jak si povede po uvedení do kin si netroufla odhadovat: „Téma filmu je náročné, a ačkoliv ve společnosti rezonuje, dokážu si představit, že ne každý bude chtít strávit večer jeho sledováním.“
Autorka: Zuzana Najvrtová
