Nultý ročník na Masarykově Univerzitě (MU) sloužil k vytvoření bezpečného prostředí pro romské zájemce o studium. Po několika letech jeho provozu ho ale vedení zrušilo pro údajnou neslučitelnost s rovným přístupem ke vzdělávání. Včerejší projekci Zpráva o nultém ročníku doprovodili komentářem jeho tvůrci společně s úspěšným absolventem nultého ročníku, vysokoškolským pedagogem a členem Rady vlády ČR pro záležitosti romské menšiny Martinem Kalejou.
Dokumentární snímek na příkladu romského vychovatele Jozefa otevírá kritický pohled na inkluzi, respektive exkluzi v univerzitním prostředí. Začleňování jedinců do společnosti nemá dle tvůrců znamenat snižování požadavků vysokých škol, ale nacházení nových cest, jak dovést větší množství studentů k jejich naplnění. „Jako částečné kompromisní řešení se osvědčily nulté ročníky, kde se lidé ze sociálně znevýhodněného prostředí mohou seznamovat s prostředím univerzity,“ říká účinkující filmu, vysokoškolská pedagožka Lenka Gulová.
Nultý ročník na Pedagogické fakultě MU měl stejné podmínky jako první ročník oboru sociální pedagogiky.
Studenti na jeho konci museli splnit stejné zkoušky a navíc absolvovat kurz Testů studijních předpokladů (TSP), který je základem pro přijetí na většinu studijních programů a oborů. V případě absolvování nultého ročníku jim bylo umožněno nastoupit na bakalářský program, bez nutnosti účasti na přijímacích zkouškách z TSP.
„Fenomén nultého ročníku byl na více než polovině kateder na pedagogické fakultě. Byl to na jedné straně přivýdělek pro katedry, ale na druhé straně to umožňovalo některým uchazečům vstoupit do studia, aniž by šli přes rovné přijímací řízení, které je pro všechny stejné.“ vysvětluje zrušení nultého ročníku po 14 letech jeho existence proděkan pro přijímací řízení Tomáš Káňa. „V podstatě jsme diskriminovali všechny ty, kteří se připravovali na vstupní testy a najednou se dostali do skupiny s těmi, co těmito testy procházet nemuseli.“ dodává.
Mezi těmi, kdo neprošel TSP byl ale mimo jiné i Kaleja. Absolvování nultého přípravného ročníku mu usnadnilo přístup ke vzdělání a následně se vypracoval až k titulu docenta.
„Kritici zmiňují to, že studenti si vlastně platí vstup na vysokou školu a tím přestupují pravidla, která jsou daná. Nám jde ale přece o něco jiného, chceme aby více romů studovalo vysoké školy.“ vysvětluje Gulová.
Romské děti často pochází z prostředí ubytoven, kde se setkávají s nezaměstnaností, chudobou, kriminalitou či různými druhy závislostí. TSP se poté zaměřují především na měření získaných schopností. „Způsobuje [neúspěch při testech] romství a nebo kultura chudoby, která je na romství navázána?” klade otázku Gulová. To že zájemci o studium nepochází z příznivých podmínek podle ní neznamená, že nejsou schopni vynikajících výsledků.
Autor: Adéla Žeromská
