Koronavirová krize v České republice zdánlivě míří k závěru. V dubnu proběhla první vlna uvolňování vládních opatření, očkování je v plném proudu, denní nárusty klesají na prosincovou úroveň. Bezprecedentní omezení mobility a volného času však způsobilo nemalé následky. Nepopíratelnou měrou ovlivnily zákazy a příkazy i zdravý životní styl všech generací. Profesionální sport v přísném režimu funguje sice od podzimu, amatérské a mládežnické sportování se stalo tématem až takřka po půl roce. Týmy mají opět od pondělí 12. dubna povoleno trénovat, i když stále v omezených podmínkách. Už nyní je zřejmé, že rok plný lockdownů, kdy jediná možná forma tréninku probíhala přes webkamery a obrazovky monitorů, ovlivní negativně všechny děti. Bez rozdílu věku i talentu.
„Největší dopad uvidíme na vývoji těch úplně nejmladších.“ Dominik Hůla to pozoruje denně. Druhým rokem působí jako trenér v mládežnickém hokejovém klubu PZ Kladno. Krom toho je spoluzakladatelem firmy Mindful Sport Performance (MSP), jež se zaměřuje nejen na fyzický a dovednostní trénink mladých hokejistů, ale nemalou měrou i na mentální stránku výkonu. „Když začala loňská sezóna, tak jsme stihli pouze dva tréninky a děti sotva poznaly svého trenéra. Malé děti na začátku bývají nervózní. I když je sport zaujme, tak se stejně i pár následujících tréninků většinou bojí přijít.“ Hůla, který během aktivní kariéry hrál za švédské Växjö nebo v americké lize WSHL, varuje zejména před ztrátou sportovních návyků. „Těm nejmenším trvá adaptace na jakýkoliv sport relativně dlouhou dobu. Celý jeden ročník jí neprošel.“
Problémy nepanují pouze u dětí sportujících prvním rokem. „Starší děti nechodí do školy a nemohou trénovat v partě. Měli jsme pouze on-line tréninky.“ Stejně jako učitelé ve školách, i trenéři narážejí na limity distančních aktivit. Kardinální omezení je to zejména pro týmové sporty. Skrze obrazovku se pocit party a pospolitosti simuluje jen stěží.
Trenér Hůla pozoruje i masivní ztrátu motivace a nadšení mladých sportovců. „Když se po první vlně vše otevřelo, tak jsme měli v létě problémy. Rodiče mi volali, že jejich děti doma brečí a nechtějí pokračovat s hokejem. Takže resocializace dětí mezi osmi a jedenácti lety bude velmi obtížná.“
Zda se tyto prognózy vyplní, ukážou až následující roky, nicméně důvody k obavám už nyní potvrzují i rodiče. „Náš Lukáš ztratil během karantény veškerou motivaci. S manželem je pro mě složité postarat se, aby splnil všechny domácí úkoly a chodil na všechny hodiny. Ještě větší energii musíme občas vynaložit, aby šel na on-line trénink. Přitom za normálních podmínek se na trénink vždy těšil,“ vypráví Markéta Nekolová, matka začínajícího volejbalisty.
Alarmující je současný stav, kdy děti tráví až 15 hodin času denně před monitory, i pro odbornou obec. Renomovaný kinantropolog a odborník na zdravý životní styl Lukáš Rubín z Technické univerzity v Liberci popisuje rychlost, kterou se dítě vyvíjí v prvních letech trénování, jako nesrovnatelně větší oproti pozdějšímu vývoji. „Pokud se bavíme o sportovním výkonu, tak tam můžu odpovědět jednoznačně. Ten této generaci dohnat asi nikdy nepůjde,“ myslí si Rubín, který se dlouhodobě vědecky zaměřuje na trendy v pohybu mládeže a v minulosti se podílel na rozvoji Fakulty tělesné kultury při Univerzitě Palackého v Olomouci, jež patří v oboru kinantropologie, tedy vědě o pohybu člověka, mezi špičková pracoviště v České republice.
Stejného názoru je i Hůla. „Ve věku do deseti let, kdy děti nejvíce nasávají dovednosti, nejvíce se rozvíjejí, tak mají nejradikálnější výkonnostní vzestup. Toto manko doženou snad jen pohybově nadanější kluci, ale handicap v dovednostech a výkonnosti tam bezesporu doživotně zůstane.“
V České republice mají všichni talentovaní sportovci podmínky prakticky stejné. Ale v případě, že hráč bude mít ambice uplatnit se v budoucnu v profesionálním sportu mezi dospělými nebo přestoupí do zahraničí, bude rozdíl nejspíš znatelný. „Rok pauzy bude velký problém a projeví se to určitě na mezinárodních turnajích a reprezentační úrovni, protože ostatní státy z valné většiny takové radikální omezení pro amatérský a dětský sport nemají,“ myslí si Hůla.
Dobře to jde ilustrovat na hokejových velmocech se srovnatelnou incidencí případů za poslední rok a stejně rozvinutým hokejovým zázemím. Ve Švýcarsku kupříkladu nemá hokejová mládež žádnou pauzu. Ligová utkání jsou sice zakázána, mohou se ale hrát přátelské duely. „Švýcaři si během posledního roku našli cestu k tomu, aby si mládežnický a amatérský sport zachoval nějakou formu a mohl probíhat. Funguje to tak i ve Finsku a ve Švédsku, tam byly delší vynucené ligové pauzy, ale vesměs v podstatě celou dobu trénují a hrají,“ srovnává Hůla.
S ohledem na stávající situaci vzniklo několik iniciativ, které si vzaly za úkol vyjednat lepší podmínky pro trenéry a děti. Zástupci šesti sportovních svazů (lední hokej, volejbal, basketbal, softbal, fotbal a florbal) a Národní sportovní agentura (NSA) zaštítili výzvu „Restart amatérského sportu“. Cílem iniciativy je návrat dětí na sportoviště a zároveň zaručení bezpečí pro mladé sportovce v podobě pravidelného testování. Mezi hlavní postavy patří třeba manažer rozvoje ledního hokeje a trenér olympijských vítězů z Nagana Slavomír Lener nebo šéftrenér Českého hokeje Filip Pešán.
Ligová fotbalová asociace (LFA) přišla s iniciativou „Nechme děti sportovat“ a připojila se tím k výzvám ostatních sportovních organizací ve snaze o znovuotevření sportovišť. „Vidíme, jak děti trpí nedostatkem sportu. Proto jsme jednoznačně pro pozvolný návrat samozřejmě v organizované podobě, která ve venkovním prostředí zajistí bezpečný režim,“ říká Dušan Svoboda, předseda Ligového výboru LFA, řídícího orgánu FORTUNA:LIGY a FORTUNA:NÁRODNÍ LIGY.
Obě iniciativy označují ve svém narativu současný stav, kdy děti přes půl roku netrénují a leží doma u počítače, za „národní katastrofu“.
Neznamená to ovšem, že by se za uplynulý rok nikdo nesnažil děti pořádně trénovat a připravit. I on-line tréninky mohou vést děti ke zlepšení, pokud jsou vymýšleny správným způsobem. „Důležité je mít spíš kratší trénink. Když trval v původním režimu hodinu a půl, tak v on-line formě dvacet až třicet minut bohatě stačí. Důležitá je spíš pravidelnost a pestrost, protože děti jsou přehlceny i ve škole a ztrácí chuť k tréninku,“ radí Rubín, v minulosti veleúspěšný florbalový kouč.
Na trenéry klade distanční varianta mnohem větší nároky na přípravu, nesmírně důležitá je improvizace či kreativita. „I on-line trénink se dá naplánovat tak, aby během něj měly děti nějaké soutěže, aby všechny trénink bavil. Aby se cítily, že jsou pohromadě. Ale nevydrží to moc dlouho,“ notuje si s Rubínem trenér Dominik Hůla.
Celou situaci aktivně řeší už od podzimu jednotlivé sportovní svazy. Trenérům poskytují metodické podklady. Na webinářích, které jsou velkým hitem napříč všemi českými svazy a federacemi, si kouči vyměňují příklady dobré praxe. „Komunikace mezi svazem a kluby v tomhle období probíhá velmi dobře. Je vidět, že se snaží a jsou aktivní. Samozřejmě na určité věci jsou pokaždé jiné názory, ale svaz se rozhodně pokouší řešit situaci co nejlépe a za to jím patří velké díky,“ oceňuje Hůla přístup Českého hokeje.
Od pondělí 12. dubna umožnila vláda sportovat alespoň na jednom sportovišti šesti dvojicím s minimálně desetimetrovými rozestupy. Další mírné uvolnění by mělo nastat 26. dubna. „V rámci platného opatření zkrátíme vzdálenost mezi skupinami na šest metrů a definujeme sportoviště,“ napsal na svůj twitterový účet ministr zdravotnictví Petr Arenberger. Zákaz tréninků mládeže a amatérů de iure platil dlouhých 181 dnů.
Jakub Nekola