Překvapilo mě, že mi v krámě paní prodavačka popřála hezké svátky. Je důležité, že Velikonoce vnímají jako sváteční dobu i nevěřící, říká evangelická farářka Alexandra Jacobea. Podle ní je pro věřící těžší slavit Velikonoce než Vánoce, v posledních dvou letech se navíc nemohli scházet společně. V rozhovoru mluví také o tom, jak letošní svátky poznamená válka na Ukrajině a proč k nim patří kočičky.
Jak byste jedním slovem popsala Velikonoce?
Svátky. Ale ve smyslu velké svátky, slavnost.
Myslíte takové svátky s velkým S?
Ano.
Co pro vás jako pro věřící Velikonoce znamenají?
Pro mě grunt nebo fundament, na kterém celá víra stojí nebo vlastně spíš visí.
Řekla byste, že jsou Velikonoce, nebo spíš příprava na ně, náročné?
Určitě ano. Když se na ně ale člověk těší, tak práce nevadí. Zápasím ale třeba s tím, že doba je rychlá a předchozí dvoje Velikonoce jsme slavili úplně jinak. V roce 2020 byly zavřené kostely, nesmělo se na bohoslužby a my jsme vysílali online. Všichni jsme hledali cestu, jak to udělat. Psali jsme program bohoslužby pro rodiny, které se sejdou v hodně lidech doma u stolu, zároveň jsme se snažili dělat online přenosy pro ty, kteří jsou doma sami. To bylo hrozný rodeo.
Alexandra Jacobea působí jako evangelická farářka v pražských Dejvicích. Od roku 2010 byla součástí sboru evangelíků v Brně, před rokem se přestěhovala do Prahy. Vystudovala evangelickou teologii na ETF UK. Spolu s Martinem C. Putnou, Pastroral Brothers a dalšími tvoří projekt Nekostel – experimentální bohoslužby v pražském klubu Rock Café.
Co se změnilo v loňském roce?
Loni to bylo podivné, protože byla řada početních omezení. Třeba v menších společenstvích nebo tam, kde jsou menší prostory, se museli lidé dohodnout, kdo a kdy půjde. A pro mě bylo úplně srdcervoucí, že někdo půjde v pátek, ale nepůjde v neděli, kdy je na bohoslužbách taková radost a naděje. Myslím, že jsme velikonoční motivy cpali do kázání nebo promluv úplně napříč, protože jsme chtěli Velikonoce s lidmi oslavit. Letos je to kvůli ruské invazi na Ukrajinu zase jinak. Řekla bych ale, že to je náročné i během normálních Velikonoc bez pandemie a bez války. Poslední roky to byl ale mazec.
Vnímala jste, že pandemická omezení na věřící působila negativně? Bylo pro ně náročné, že nemohli slavit tak důležité svátky společně, jak byli zvyklí?
Já jsem ty dvoje pandemické Velikonoce strávila ještě v Brně, teď jsem ve sboru v Praze. Jsem zvědavá, co nás o letošních Velikonocích čeká, protože hodně lidí z Prahy odjíždí slavit za částí rodiny nebo za přáteli a nejsou v domovské pražské komunitě. Tak nevím, jestli pro ně pandemické Velikonoce byly v Praze složité. V Brně jsem hodně vnímala, že řada lidí byla smutných, zejména ti nejstarší, kteří už třeba nikam neodjíždějí, ale těší se do kostela. Velikonoce, kdy se nesmělo do kostela, byly prostě divné a smutné. Moje poselství tehdy bylo: i když se nepotkáme, tak Velikonoce pořád jsou, a naopak nám můžou dodat naději. Tehdy se ale ukázalo, jak jsou pro nás důležité společné oslavy a společná setkání.
Jak letošní Velikonoce ovlivní válka na Ukrajině?
Na rozdíl od řady sborů naší církve neubytováváme lidi z Ukrajiny přímo ve svém kostele nebo prostorách, ale naše rodiny ze sboru mají ubytované Ukrajince doma nebo na příležitostných místech, která poskytly k dispozici. U nás se chystá adaptační třída pro ukrajinské děti, která ale bude otevřená až po Velikonocích. Liturgii měnit nebudeme, není požadavek na to, aby byla dvojjazyčná. U nás bude válka na Ukrajině rezonovat ve slovech, která budeme poslouchat a taky říkat.
Ježíše u nás vítáme kočičkami
Čím se velikonoční bohoslužby liší od těch klasických? Jsou delší a složitější na přípravu?
Jsou rozhodně jiné v tom, že se na Velikonoce konají různé atypické bohoslužby. Třeba na Zelený čtvrtek se v evangelické církvi často čtou pašije, takže bohoslužba nemá podobu klasické bohoslužby – slova se čtením a kázáním –, ale jen se čte, k tomu je nějaká hudba a zpěvy. V řadě společenství se pořádá sederová večeře, která odkazuje na židovské Velikonoce a čte se při ní jiný typ textů. Na Velký pátek se mnohde dělá křížová cesta, bohoslužba se tak koná venku nebo je jinak uspořádaná. Ledaskde jsou vigilie, dlouhé sobotní noční bohoslužby, které začínají zapalováním ohně před kostelem, přinášením světla. Začíná se v úplně ztemnělém kostele, kde svítí jenom noční svíce. A v neděli, když máme štěstí a zrovna se zadaří, tak křtíme. Takže i tím mohou být bohoslužby neřekla bych slavnostnější, ale radostnější, protože křest je vždycky radost, dárek.
Symbolem svátků jsou kočičky. Proč zrovna kočičky?
To je docela zvláštní, protože kočičky jsou spíš symbolem Květné neděle. Na tu si připomínáme příběh o Ježíšově vjezdu do Jeruzaléma, což byl vlastně velký happening a zároveň trošku legrace. On tam totiž vjíždí jako král a paroduje královské vjezdy, ale přitom jede na oslátku. Lidé o něm už ledacos vědí, a tak mu spontánně prostírají svoje pláště na cestu a mávají palmovými ratolestmi. A ratolesti s kočičkami jsou v našem českém kontextu ty palmové ratolesti. Katolíci si je přinášejí do kostelů k posvěcení a mají je pak celý rok doma až do začátku dalšího půstu. Myslím si, že to taky trošku souvisí s jarem, protože lidový kontext Velikonoc nejde v Čechách od křesťanských svátků jednoduše odseknout.
A jak je to s beránkem a s vajíčky? Vychází z křesťanství nebo z lidové části Velikonoc?
Vajíčka spíš z lidové části a beránek naopak z křesťanské symboliky. Beránek je zvíře, které Židé v Egyptě o prvních Velikonocích obětovali a do dneška obětují. Je to symbol, který se protavil do křesťanství jako výraz pro Krista a pro jeho sebeoběť.
Slaví Velikonoce podle vás v posledních letech více nebo méně lidí? Dá se to vůbec odhadnout?
Jak už jsem říkala, tak jsem změnila kontext a neumím to takhle přímo říct. Možná že to u těch Velikonoc nebude tak výrazné. Včera mě třeba překvapilo, že mi v krámě paní prodavačka popřála hezké svátky. Bez ohledu na to, jaký obsah za tím mínila, tak pro mě byla skvělá zpráva, že lidé nevnímají Velikonoce jen jako prodloužený víkend. Že ať už je oslaví jakkoli nebo ať už pro ně mají jakýkoli obsah, tak je vnímají jako sváteční dobu. To je důležité a v tom se Velikonoce liší třeba od Vánoc.
V čem jsou v tomto smyslu Vánoce od Velikonoc jiné?
Vánoce jako svátky slaví opravdu velká část české společnosti, takže i pro křesťany je pak „jednodušší“ slavit, když jsou pro celou společnost sváteční. U Velikonoc to dlouhou dobu bylo jinak – Velký pátek dlouho nebyl státním svátkem, takže bohoslužby byly až večer a lidé si brali dovolenou, aby na ně mohli jít. To je teď jiné a jsem za to ráda. Pro mě je příjemné, když i celá společnost vnímá Velikonoce jako sváteční dny, protože si pak třeba uvědomuje, že křesťané něco slaví. Abych věděl, že i když nejsem křesťan, tak moji přátelé, sousedi nebo kolegové mají výjimečné dny.
Veronika Marcinková
