Dokumentární drama režiséra Petera Kerekese se 5. května představí po úspěchu v Benátkách a zisku čtyř slovenských národních cen i v českých kinech. Vypráví skutečné příběhy z ženské věznice v ukrajinské Oděse a zpracovává situaci odsouzených žen, které se ve vězení stanou matkami.
Většina žen ve filmu jsou skutečné vězenkyně, které hrají sebe samotné. Do role Lesji, jedné z protagonistek snímku, se ale tvůrci rozhodli obsadit profesionální herečku Marynu Klimovou. „Většina odsouzených čekala na podmínečné propuštění nebo mohly být kdykoli přesunuty do jiné věznice,“ objasňuje režisér rozhodnutí, „nemohl jsem riskovat, že nám zmizí hlavní hrdinka.“
Slovenští diváci mohou film znát pod jeho původním jménem Cenzorka. Autoři název upravili, aby lépe vystihoval obsah filmu. „Původně měla být hlavní postavou jen dozorkyně Iryna. Pak jsme ale došli k tomu, že máme dvě hlavní postavy a spoustu vedlejších. Nečekali jsme takový úspěch a pro Slovensko už jsme nechtěli název měnit. Ale 107 matek je výstižnější,“ vysvětluje Kerekes.
Film vznikal ve slovensko-česko-ukrajinské koprodukci a autoři získali finanční podporu z fondů všech tří států. Na Ukrajině podle nich navzdory tomu, že převažujícím jazykem snímku je ruština.
Na tvůrce pochopitelně dolehla i válka na Ukrajině. Peter Kerekes prozradil, že se ženami vystupujícími ve filmu jsou v kontaktu. „Spousta z nich se ale nachází v Charkově, který ruská armáda stále ostřeluje, některé se ozývají z osvobozené Oděsy. Iryna Kiryazeva si před týdnem převzala v Bratislavě cenu Slnko v sieti za nejlepší herečku v hlavní roli,“ řekl redakci IKSŽ režisér. Jednu z žen pak přímo v Bratislavě ubytovává.
Kerekes má na kontě hlavně dokumentární snímky jako Ladomírské morytáty a legendy, 66 sezón a Jak se vaří dějiny, řadu televizních dokumentárních seriálů, jako producent se pak podílel na filmech Svět podle Daliborka nebo Okupace 1968.
Filip Svoboda