Na svahu u Klíčova se pasou ovce a králíci, chovají tu také včely a suší ovoce. Nejedná se však o idylický prázdninový resort, ale humanitární iniciativu Městské části Praha 9. Projekt s názvem Homeless blues je unikátní ve svém provedení. Nabízí lidem, kteří se ocitli bez domova, šanci na opětovnou reintegraci do společnosti. Radnice jim poskytuje ubytování výměnou za úklid přilehlých pozemků. O snaze a navrácení jsem mluvila s radním Městské části Praha 9 Jiřím Janákem.
Kdy a jak vznikla myšlenka Homeless blues?
Bylo to v roce 2013, když vedoucí odborů pan Morávek, šéf životního prostředí pan Holeček a radní pan Portlík (nynější starosta pozn. aut.) řešili, jakým způsobem se postavit k bezdomovectví na Městské části (dále jen MČ) Praha 9. Napadlo je, že by mohli vzít staré a vyřazené stavební buňky, případně je koupit, na vyloučených lokalitách Prahy 9 je rozmístit a podle určitých pravidel je poskytnout bezdomovcům.
Jak takové bydlení vypadá?
Jedna buňka má zhruba dvacet metrů čtverečních, dveře a okno. Vybavíme ji vyřazeným či bazarovým nábytkem, mají tedy k dispozici například postel nebo stůl. V pozdějších letech jsme nainstalovali i topení na pevná paliva. V jedné buňce bydlí standardně dva, ale někdy až tři nebo čtyři klienti. Dohromady to čítá kolem 60 lidí.
Připravujete jim i jídlo a pitnou vodu?
My přímo ne, ale poskytli jsme u metra v Letňanech buňku Armádě spásy a ta jim každý den vozí polévku, což není jen pro naše klienty, ale pro všechny bezdomovce, kteří si přijdou. Zároveň tam každý týden jezdí sanitka, která jim ošetřuje, popřípadě poskytuje léky. Jsme napojeni na různé organizace typu Červený kříž, Armáda Spásy a Proxima. Vodu jsme jim taky samozřejmě museli zajistit. To se řeší buď tím, že je v okolí nějaká organizace, která jim přístup ke kohoutku dá, nebo máme velkoobjemové nádrže, které naplníme vodou a oni z nich čerpají. K dispozici mají i kabinky ToiToi.
Zmínil jste určitá pravidla, co musí vaši klienti dodržovat?
Koncept Homeless blues je založený na tom, že poskytujeme lidem bez přístřeší, jak jim říkáme, možnost znovu začlenění zpět do společnosti. Funguje to tak, že zajistíme obydlí a stanovíme koridor v lokalitě, kde nesmí být, lehce nadneseně řečeno, ani jeden papírek či plechovka na zemi. A za to, že dostanou rukavice, pytle a vyčistí tu vytyčenou část, tak pak můžou bydlet.
Jakým způsobem probíhá komunikace mezi vámi a lidmi v buňkách?
Dostanou od nás mobilní telefon, většinou vyřazený z MČ Praha 9 a předplatíme jim kartu na 200 korun na měsíc. Zároveň s tím je pravidelně navštěvují strážníci městské policie a jsou tak pod jejich ochranou. Kdyby je například napadli jiní bezdomovci, tak si mohou naši klienti zavolat na policii a ti přijedou. To je super, protože většinou městská policie bezdomovce spíše potlačuje, kdežto tady je chrání. Důležité také je, aby začali postupně komunikovat s MČ a úřady anebo aby si uměli přivolat pomoc.
Proč je důležitá komunikace s úřady a MČ?
Náš cíl není to, aby se zabydleli v buňkách, ale aby našli cestu zpátky do společnosti a mohli v ní nějak fungovat. Proto je druhým rokem pobytu nutíme, aby si začali vyběhávat věci, které by jim život usnadnily. Může to znít až legračně, ale učíme je, jakým způsobem mají vystupovat na veřejnosti a chovat se tak, aby docílili toho, co se od nich žádá.
Radní Prahy 9 Jiří Janák. Foto: Karolína Šimečková
První rok se tedy pouze rozkoukávají?
Je to tak. Necháme je většinou být, aby se stabilizovali, rozkoukali a nebyli pod tlakem. Druhý rok už pak s nimi pracujeme tak, že jim ukazujeme cestu jak a kde co funguje, aby se v tom začali orientovat.
Mluvíte o prvním a druhém roce, je pobyt u vás nějak časově omezený?
Projekt byl stanovený na tři roky, ale úplně ho nedodržujeme, občas jsou tu někteří déle.
Kam po třetím roce klienti odchází?
Naším cílem je pomaličku je nasměrovat na to, že jim bude pobyt končit a měli by si hledat stálou práci. Je jim nabídnuta ubytovna a těm nejlepším nabízíme práci prostřednictvím Hortusu, což je městská firma na úklid. Můžou jít do ubytovny a nejvyšší vrchol je, že jsme jim připraveni přidělit i nízko metrážní byty. Homeless blues vlastně znamená, že by se z ulice přes buňky a ubytovnu mohli dostat rovnou do městského bytu.
Máte už nějaké klienty, kteří se začlenili do společnosti a bydlí například v přiděleném bytě?
Zatím se nám to nepodařilo, protože tenhle způsob života jim většinou vyhovuje. Ti, kteří se dokázali postavit na vlastní nohy šli vlastní cestou, našli si svou práci a ubytování. Musím tedy podotknout, že velká část není z MČ Prahy 9. Většinou jsou u nás lidi z Mostu, Chomutova, Bruntálu a tak dále. Někteří s námi po odchodu komunikují, někteří odejdou a už o nich neslyšíme. Řada z nich se ale dokáže vrátit zpět odkud přišla a s těmi pracovními návyky tam sehnat práci a fungovat úplně jinak, než fungovala předtím.
Může k vám tedy přijít obrazně řečeno kdokoliv z ulice?
Samozřejmě, pokud by se něco takového stalo našemu občanovi (Prahy 9 pozn. aut.), tak bychom se o něj určitě postarali. Z 90 procent nám informace o nových lidech do buněk poskytuje městská policie, protože dokážou přesně popsat, odkud ten člověk je a jak se dostal do té situace. Takto dokážeme zajistit, kdo má a nemá nárok.
Kdo tedy nárok nemá?
Nesmí fetovat. Pokud ten člověk nějakým způsobem bere drogy, tak se s ním nedá spolupracovat. Zkrátka je z toho nedokážete vyvést, ti už jsou zralí na jiné služby. Kouřit i pít mohou, to jim nezakazujeme, ale nesmí fetovat.
Narážíte i na nějaké právní a logistické problémy?
Narážíme, třikrát nebo čtyřikrát do roka se na nás obrací jiná města, která náš koncept okoukávají, protože by ho chtěla zavádět na svých lokalitách. To se jim však často nedaří, protože Homeless blues je skutečně mravenčí práce, ať už se právních či organizačních záležitostí týče. Máme problémy i s magistrátem.
Jaké?
Magistrát má totiž také své klienty, například před Hlavním nádražím. A v době minulé vlády začal bez jakýchkoliv postupů přidělovat byty bezdomovcům na Praze 14, ale i na Praze 9. Ti lidé ale neprošli naším programem, neměli patřičné návyky, takže byt například vybydleli, neplatili nájem, kouřili. K nám pak chodily stížnosti bývalých obyvatel. My sami jsme magistrátu navrhovali, aby nám sdělili, když budou byty chtít přidělit, případně aby nám vybrané bezdomovce svěřili a my je nejprve ubytovali u nás. To se však nestalo.
Co v budoucnu Homeless Blues čeká?
Momentálně čelíme problémům, kdy se nám snižují místa, kam bychom mohli buňky umisťovat, protože město se zalidňuje a zabydluje. To řešíme třeba dohodou s majiteli neudržovaných soukromých pozemků s tím, že jinak by museli dostat pokutu za nebezpečné stanoviště, díry v plotě a podobně. Někteří soukromníci nám na to přistoupili a byli tak nadšení, že je to de facto nic nestojí a zajistilo jim to klid, pohodu a udržovaný pozemek.
Najdete i nějaká čistá pozitiva?
Určitě, například svah u Klíčova jsme díky našim ubytovaným zvelebnili, chováme tu osm oveček, včely a králíky, máme taky sušárnu na ovoce. V souvislosti s tím jsme museli na MČ zřídit baču neboli člověka, který se o ty zvířata může starat. Ovce zároveň spásají trávu a ti klienti, kteří žijí u nich dostali křovinořezy a postarají se zase o křoví. Vznikla tu díky tomu taková stezka, kam se nemusí bát chodit ani maminky s dětmi.
Karolína Šimečková
