Zásahy na sídlišti v Chanově počítá po stovkách. Pamatuje zbořené domy, bytové skládky i klanové války. Nadpraporčík Pavel Duffek se jen v klidu posadí a u hokejového přenosu začne vyprávět: „Nejvíc mě šokovalo, že existují dětské gangy. Tenkrát pořádaly doslova nájezdy na tamní kulturní centrum. Bylo zkrátka nejlépe vybavené.“
To obecně platí o všem, co město Most na sídlišti buduje. Když v 70. letech vznikal prostor pro ubytování dělníků pracujících v chemickém a důlním průmyslu, socialismus myslel na vše.
Kolem několika moderních paneláků postavili komunisté základní i mateřskou školu, prodejnu potravin, hospodu i fotbalové hřiště. Odsunutou část za nově vybudovanou čtyřproudou silnicí, která ji oddělovala od zbytku výstavby přesunutého Mostu, pojmenovali po nedaleké osadě u řeky Bíliny.
Do Chanova lákali zejména levnou pracovní sílu z východu Slovenska. „Většina z nich byli Romové. Po revoluci pak sídliště přestalo plnit svou funkci, sestěhovávala se rozsáhlá příbuzenstva, která jen těžko sháněla práci,“ pokračuje policista, který v Mostě slouží už sedmnáctým rokem.
„Tenkrát jsem to místo poznával jako silně vyloučenou lokalitu. Další generace už ztrácely výchovné příklady v rodině. Příbuzní nepracovali a živili se drobnými krádežemi. A tak se zadělalo na problém,“ vzpomíná.
A co pracující?
Takových moc nezbylo. Navíc v určitém pracovním režimu požadujete klid. Nikomu by se nechtělo žít v domě, kde je hluk, rozkrádají a ničí se společné prostory. Pomalovanými zdmi a chybějícím zábradlím to jen začínalo.
Co dál?
Romové si likvidovali vlastní obydlí. Byli zvyklí na kočovný způsob života, takže všelijaké vymoženosti brali jen jako zdroj materiálu. Do těch vybílených bytů se pak stěhovali další. Přestali platit služby a elektřinu, takže topili, čím mohli. Občas jsem se uvnitř bytu setkal i s ohništěm. No a odpadky nechávali v mezipatrech.
Nemohlo za to právě to oddělení od zbytku? Fakt, že byli tak trochu mimo dosah…
Jenže ve městě se chovají stejně. Dokonce bych řekl, že oproti některým oblastem je v Chanově mnohem víc uklizeno. Jasně, separace jim poskytuje určitou anonymitu. V podstatě mohou beztrestně žít jako zvířata a nikomu kolem to nevadí. Obecně jim nepřijde divné, že známému vykopnou dveře a odnesou mu televizi. A to se všichni znají. Závidějí si majetek a neváží si ho.
Kde je tedy ten rozdíl oproti zbytku města?
Na sídlišti si problémy řeší sami, moc o nich nevíte. Když budou na ulici v noci vyhrávat, tak to nikoho nezajímá a policii nezavolá. A pokud se někdo nechová podle jejich pravidel, tak jej prostě zmlátí. Nemají důvod to řešit přes nás. Ve městě ale tohle normální není.
Dá se říct, že jim oddělení vyhovuje?
Chanov jim svým způsobem dává anonymitu a ochranu, protože drží pospolu vůči vnějšímu světu. Hlavně co se týče obrovských příbuzenstev. Sice se rodiče o své děti v podstatě nestarají a nechávají je žít volně, ale jakmile jim někdo ubližuje, tak se za ně postaví. Je obecně složité tam cokoli zjistit.
Proč?
Navzájem se kryjí. Nikdy vám neprozradí, o koho jde, i když třeba moc dobře vědí. Jako policista si tam člověk musí vybudovat respekt a ukázat, že se jich nebojí. Poznají, že víte, jak se věci mají, a hned se k vám chovají jinak. Postupně pak výměnou za informace získáte svoje důvěrníky, kteří se v místní komunitě snaží udržovat pořádek.
Takže do Chanova jezdíte hlavně získávat informace?
Ano. Dřív se tam vlastně nejezdilo vůbec. Měli vlastní služebnu a skoro nic se nedostávalo ven. Jenže jak všechno zlikvidovali a už nebylo, co brát, tak postupně expandovali mimo sídliště a tam se vracejí jen jako na základnu.
Řešili se některé případy také přímo na sídlišti?
Samozřejmě. Ale není jich mnoho. Většinou krádeže nebo rodinné pomsty. Zažil jsem i vnuky, kteří loupili v dědečkově železářství, protože byli bez práce a on se o ně odmítal starat.
Co bylo nejhorší?
Šokovaly mě dětské organizované skupiny. Kluci, kteří utekli z pečovatelských zařízení, doslova pořádali nájezdy na místní kulturní centrum. Bylo nejlépe vybavené, ostatně jako všechna zdejší městská zařízení. Každý večer brali hodnotné předměty a prodávali je.
Zatím všechny případy vypadají dost podobně…
Ve spojitosti s nimi hovoříme hlavně o majetkové trestné činnosti. Například teď jsme zatýkali mladého Demetera, jehož táta i děda pocházejí z Chanova. Je to už třetí generace, kterou takto posíláme k soudu. Násilí se logicky také řeší, ale netvoří většinu. Nepáchají se zločiny založené na výnosu.
Tak proč kradou?
Potřebují peníze na drogy. Je to začarovaný kruh. Závislý nutně musí získat další dávku, a když nemá žádný příjem, je pro něj nejjednodušší něco ukrást. Věci prodá, koupí si drogy, jídlo a přežije. To samozřejmě neplatí jen o Romech, takhle vypadá veškerá trestná činnost v okolí.
Nepřemýšlejí o budoucnosti?
Vůbec. Žijí ze dne na den. Neřeší, co bude za měsíc. Zažil jsem, když jeden okradl kolemjdoucí o 28 tisíc, a neřekl si: „Teď můžu dopředu zaplatit nájem.“ Radši nakoupil drogy, oblečení a alkohol. Zkrátka využívají peníze na rychlou spotřebu, a proto se z toho nikdy nedostanou. Bohatnou akorát lidé okolo; překupníci, lichváři a dealeři.
Jsou i tací, kteří se z toho kruhu vymanili?
Znám pár takových, kteří se vrátili z vězení, mají rodinu a trestnou činnost už nepáchají. Nechci říkat, že se úplně polepšili, ale minimálně chodí do práce. Jenže nikdy nevíte, jestli se místo krádeží kvůli drogám nepřesunuli k jejich prodeji.
Naplno vyléčených asi moc nebude.
Když se narodíte v jejich prostředí, není moc cest, jakými se dá vymanit. U nich je takový život navíc naprosto normální. Nehroutí se z toho, že půjdou do vězení. Dokonce bych řekl, že kdo tam nikdy nebyl, neznamená v komunitě nic. Ze zásahů policie mají zábavu, místní pozdvižení.
Co s tím?
Jak jsem řekl, je to začarovaný kruh. Navíc oni mají spoustu možností, jak si cokoli ukrást. A uspořádání obchodů tomu vůbec nepomáhá. Stačí přijít do otevřené drogerie, udělat pět kroků a odcházíte s nejdražší voňavkou v kapse. Když si toho zrovna nevšimne obsluha, máte vyhráno. Kde není žalobce…
Není soudce. Městu takový stav asi moc nevyhovuje.
Most s tím stále není smířený a vedení by radši dělalo, jako by problém vůbec neexistoval. Chanov jim činí velké problémy, které se postupně stěhují blíž a blíž centru.
Odkud stále víc a víc mizí obyvatelstvo…
A je to logické. Lidé jsou od přírody nepozorní. Nechtějí být pořád ve střehu. Když někde nechají odložený mobil nebo batoh, během chvíle o ně mohou přijít. Z kapes a tašek jim kouká drahé příslušenství. Stačí chvíli ztratit pozornost a je z vás oběť. V takovém prostředí zkrátka žít nechcete.
Dominik Duffek
