Lidé si vždy budoucnost představovali úplně jinak. Jules Verne byl jednou z výjimek a už na přelomu 19. a 20. století se docela trefil. Předpověděl vynález ponorky, cestování do vesmíru, vysokorychlostní a leteckou dopravu. Takové nápady mohly dokonce lidi inspirovat a posunout vědce určitým směrem. Kdo ví, třeba kdyby někteří konkrétní inženýři raději četli Wellse, už bychom všichni mohli být neviditelní. Ráno bychom vstali, rozhodli se, že nechceme s nikým navazovat kontakt a zahalili bychom se rouškou neviditelnosti. Nebo bychom měli létající auta, letadla poháněna koňmi, mohli bychom pomocí héliových balónů chodit po vodě a doma by nás přivítal robotický pejsek schopný lásky a neschopný línání.
Když se nad tím zamyslím, samotná podstata našich životů je ovlivněna tím, co vědci rádi čtou a na co se rádi dívají. Jeden by čekal, že Hvězdné války se u nich budou těšit velké oblibě, ale zatím si toasty nemůžu krájet světelným mečem. Což mě poněkud zklamává, pokud mohu podotknout.
Teď mi ale, vlastně jako lidem v letech minulých, přijde velmi pravděpodobné, že mě v práci nahradí technologie a já se nemůžu dočkat. To je v poslední době velké téma – že umělá inteligence sebere práci například novinářům. Spousta expertů se o tom dohaduje, já mám ale odpověď. Zeptala jsem se jí totiž. Proč to nikoho jiného nenapadlo? Slíbila mi, že mě nenahradí a zněla docela přesvědčivě. Většinu lidí by to dost možná potěšilo, ale já si říkám – máme tolik moderních technologií uplatnitelných v miliónech různých odvětví a my je za sebe nenecháme pracovat? Nemůžu než se ptát, proč?
Řekla bych, že je to kvůli extrovertům a jejich potřebě být neustále v blízkosti lidí. Extroverti však obvykle velmi rádi a velmi často mluví. A ať už je člověk jakkoliv oblíbený, bezproblémový a milý, když bude používat své hlasivky v takové kvantitě, brzo ho lidi přestanou mít rádi. Proto se spoléhají na spolupracovníky, kteří v jejich blízkosti čas trávit zkrátka musí. Moje teorie je, že právě proto sabotují rychlý vývoj technologií.
Jakmile se nám podaří překonat tento drobný zádrhel, jímž je zhruba polovina lidské populace, nic nám nebude bránit v neomezeném štěstí. Moderní technologie převezmou vládu nad světem a budou se o nás starat. Z toho přece nemůže vzejít nic špatného, jinak by o tom přece už natočili alespoň jeden film.
Zeptala jsem se tedy umělé inteligence, jak by vypadala naše budoucnost v takovém případě, protože kdo jiný to ví lépe. Odpověděla mi následovně: „Kdyby moderní technologie dělaly všechnu práci, lidé by se mohli věnovat více koníčkům, umění a vědě. Mohlo by to vést ke zkrácení pracovní doby a vývoji nových profesí, ale také ke zvýšené společenské nerovnosti a negativním dopadům na zdraví lidí, kteří by se mohli pohybovat méně.“
Takže abych to shrnula: mohla bych se více věnovat svým zájmům, zkrátila by se pracovní doba a vznikly by nové, určitě zajímavé profesní pozice. Té sociální nerovnosti a špatné fyzičce bych se raději moc nevěnovala. Když si toho nebudeme všímat, samo to odejde, jako většina problémů.
To jsou všechno ale jen dohady a mé naděje ohledně budoucnosti bez práce. A to nemyslím tak, že bych se v následujících pár letech ráda vyskytovala na úřadu práce a seminářích financovaných Evropskou unií. Ne, myslím to tak, že nikdo nebudeme mít práci, protože ji nebudeme potřebovat.
Dneska jsem si v bistru objednala jídlo a sedla si ke stolu. Najednou vidím, jak za mnou jede jakýsi upgrade robotického vysavače s tácem mé objednávky. K tomu všemu ještě z nějakého důvodu mňoukal a říkal: „Mňaaau, tady jsem!“ Možná si ta věc myslela, že s ní budu hrát na babu a výhrou bude můj oběd. Když jsem tohoto kočičího robocopa pokořila a ukořistila svou objednávku, musela jsem se sama sebe ptát, kdo to vymyslel. Dotyčný technik měl asi v oblibě Hello Kitty.
Jaký by tedy měl být optimální vývoj technologie a kam by měl směřovat, aby mohlo lidstvo odpočívat v pokoji? Na jaké filmy bychom měli nutit vědce koukat, abychom mohli v práci za sebe posadit robota, sbalit si kufry a odjet na Maledivy? Mám takový dojem, že nebude trvat dlouho a zjistíme, co nás čeká. A snad bez minimálních problémů a zotročení lidské rasy.
Jana Přistoupilová
