Mimořádná schůze Poslanecké sněmovny, kterou svolalo hnutí ANO, je podle politologa Aleše Michala pro opozici cestou, jak se dostat do médií. „Měla by být skutečně mimořádným nástrojem. Není těžké ji uskutečnit, ale mělo by se s tímto instrumentem o něco víc šetřit,“ říká Michal z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v rozhovoru pro Média IKSŽ.
„Vymlčené korupční kauzy vládních stran“ jsou jediným bodem na programu mimořádné schůze. Co si od ní hnutí ANO slibuje?
Především další propagační platformu pro pojmenovávání kauz pětikoalice. Chce vytvářet další místo ve veřejném prostoru pro debatu o problémech vlády. Snaží se těžiště těchto rozhovorů přesouvat do Poslanecké sněmovny, která má zcela nepochybně váhu.
Znamená to, že probírání vládních problémů ve Sněmovně je pro členy ANO z hlediska jejich strategie efektivnější, než aby je komunikovali v médiích?
Určitě. Poslanecká sněmovna navíc sama nabízí prostor, jak se do médií dostat. Opozice při takovém zasedání dostává možnost natočit si vlastní materiál na sociální sítě, čímž může oslovovat jeden proud lidí. O ten druhý se postarají tradiční média, která podstatu schůze ignorovat nemůžou. Televize, rozhlas a noviny tak spolehlivě zaujmou zase jiné voliče, kteří na sociálních sítích nejsou.
Předseda ANO a bývalý premiér Andrej Babiš několikrát veřejně prohlásil, že za podíl na korupční kauze Dozimetr by měli někteří členové vlády z hnutí STAN rezignovat. Usiluje dnes ve Sněmovně také o to?
Babiš takto mluví dlouhodobě. Je to jeho běžné vyjadřování z opoziční lavice, tedy že by měli odstoupit všichni, kdo zodpovídají za větší i menší problémy. O rezignacích vládních představitelů mluví poměrně často a i u mnohem menších kauz, než je Dozimetr. Jednoduše usiluje o pád celé vlády. Jde o klasickou opoziční rétoriku.
Představme si tedy, že by v opozici nyní seděly aktuální vládní strany. Využívaly by mimořádné schůze zase k probírání záležitostí Andreje Babiše?
Předpokládám, že do jisté míry ano. Viděli jsme to, když se dříve nacházely v opozici. Nezaměřovaly se ani tak na jiné členy, ale přímo jmenovitě na Andreje Babiše. To vnímám jako rozdíl mezi přístupy. Také si nepamatuju, že by výzvy k rezignacím přicházely v takové intenzitě. Pravděpodobně proto se jeví současná opoziční rétorika jako o něco silnější, přímočařejší a radikálnější.
Jaká je vůbec podstata mimořádné schůze?
Už jen z titulu věci by měla být skutečně mimořádným nástrojem. Problém je v tom, že se často politicky zneužívá, aby se vytvořila platforma pro další debaty. Je to do jisté míry specifická záležitost sloužící k hovoření o nestandardních věcech, s čímž tak počítá i jednací řád.
Svolání k záležitosti, jako jsou korupční kauzy, tedy její váhu snižuje.
V tomto případě ano. Na druhou stranu počet poslanců, kteří o ni mohou požádat, je pouze čtyřicet. Před několika týdny jsme viděli mimořádnou schůzi, kterou iniciovala vláda, když se chtěla bavit o bezpečnostních hrozbách. Tedy není těžké ji uskutečnit, ale obecně jsem toho názoru, že by se s tímto instrumentem mělo o něco víc šetřit. Plýtvání prohlubuje nedůvěru ve Sněmovnu jako orgán.
Říkáte, že kvůli Dozimetru by v tuto chvíli schůze proběhnout nemusela. Řešil ale STAN tento případ dostatečně?
Postupem času se objevovaly různé větve, které mohly být v komunikaci hnutí o něco jednoznačnější, ale zaváhání jsem pozoroval jen v začátku, kdy přišel šok, že se informace dostaly do veřejného prostoru. Od té doby to STAN nicméně zvládnul, zbavil se politiků, kteří v tom byli nějak zapletení, včetně ministra školství Petra Gazdíka.
Váže se pojem korupce ze současných vládních stran nejvíc právě ke Starostům?
Z hlediska mediální interpretace to tak může působit, ale ANO se snaží rámovat korupční aktivity i jiných stran. Hovoří o nich v souvislosti s premiérem Petrem Fialou (ODS) a uložením peněz do kampeličky. Udržuje si tak chod tématu, na kterém hnutí ANO vzniklo, tedy že bude bojovat proti korupci v zemi. Pokud si tuto rétoriku chce vést, musí mít nepřítele, kterého označí za zkorumpovaného. A tyto osobní útoky vždy znamenají ránu pro politickou kulturu v naší zemi.
autorka: Jolana Vašinová
ilustrační foto: Politolog Aleš Michal, IPS FSV UK
