Jen několik dní po přijímacím řízení na střední školy skládali zkoušky na víceletá gymnázia v úterý a ve středu také páťáci. Zájem o všeobecné vzdělávání dlouhodobě roste a letošní počty přihlášených trend potvrzují. Rekordní nápor zažívají především pražské školy. „Bez přípravy by to nešlo,“ shodují se rodiče. Co pro ně i jejich děti náročný proces znamená?
Je 20 minut před osmou ranní, vystupuji z autobusu 152 přeplněného dětmi a mířím ke gymnáziu Litoměřická, které je mezi uchazeči velmi populární. O tom každoročně vypovídá počet podaných přihlášek. Letos se do třicetičlenné třídy hlásí přes 460 dětí, dostane se tedy zhruba každý patnáctý. To ze školy činí z hlediska úspěšnosti u přijímacích zkoušek jednu z nejnáročnějších v hlavním městě. I když do začátku zbývá ještě víc než půl hodina, před budovou už v tuto dobu stojí početný hlouček rodičů s dětmi.
„První věc, kterou potřebujete, je dobrá nálada. Druhá věc je svačina, a pak číslo učebny,“ začíná odlehčeně jedna z dam zajišťující koordinaci. „Za mnou jsou kolegové, kterým číslo nahlásíte a oni vás pošlou do příslušné učebny. Takže prosím rodiče se rozloučit.“ Matky a otcové na pokyn děti objímají, přejí jim hodně štěstí a pomalu je posílají ke vchodu.
Půl roku přípravky a k tomu psychologa
Celý několikaměsíční proces přípravy na zkoušky je pro teprve deseti a jedenáctileté děti náročný. A stejně tak pro rodiče. „Je to trošku stres. Dcera ale psala už v úterý a měla dobrý pocit. Jinak to nebereme zas až tak vážně. Dělala zkoušky nanečisto, jinak se připravovala doma. Je chytrá, takže jí věřím,“ vysvětluje mi jedna z maminek, zatímco se s holčičkou loučí. „V nejhorším zůstane na základce. Strašně se těším, až to skončí,“ doufá v brzkou úlevu.
A složitost celého procesu potvrzuje i druhá maminka. „Dcera byla docela v pohodě. Řekla jsem jí, ať pracuje hlavně v klidu. Trošku stres ale byl. Taková davová psychóza. Děti se o testech baví mezi sebou, takže se ovlivňují navzájem,” popisuje.
Nápor na víceletá gymnázia je velký. Jen v Praze je uchazečů letos 19 tisíc, více než 10 tisíc přitom školy kvůli kapacitě nepřijmou. Pro mnoho rodičů je zásadní dostat dítě na „lepší” školu a často jsou pro to schopni udělat cokoliv. Experti se však shodují, že velký tlak může mít na dětskou psychiku negativní dopad, a to i v případě, že potomek neuspěje.
„Je hodně důležité respektovat, jestli celý proces chce samo dítě absolvovat, nebo ne,” myslí si další matka postávající před Litoměřickou. „Nechápu, že někteří na děti řvou, aby si do nich něco projektovali. Nejsou to naše opice,” vysvětluje žena, která se češtině věnuje na akademické úrovni. Testy podle ní nejsou vůbec lehké. „O některých úlohách bych se i hádala,” komentuje náročnost didaktických testů. Ty se během let skutečně ztížily. Podle mnohých právě kvůli tomu, že děti se stále více a profesionálně připravují. Cermat pak logicky přichází s náročnějšími úlohami.
Dobrou náladu, svačinu a desetitisíce na doučování
„Bez ní by to nešlo,” komentuje maminka nutnost přípravy. „Chodili jsme na Českolipskou, kde jsme platili pět tisíc za předmět. Děti doučovala bokem ředitelka. Od září jsme zaplatili pět tisíc.”
Astronomické částky za přípravky potvrzují i další rodiče. Z doučování se stalo obrovské téma, ale hlavně byznys, který si ne vždy může každý dovolit. Naopak ti, co ano, mají i podle výzkumů mnohem větší šance se na vysněnou školu dostat.
Problém si uvědomuje i jedna z matek, které jsem zpovídal: „Dcera chodila na přípravný kurzy na Zatlanku. Tím jsme si koupili čas, kdy se učení systematicky věnovala. Částky jsou to ale desetitisícový. Rozumím, že se ty nůžky dramaticky rozevírají právě zde. Je spousta rodičů, kteří si drahou přípravu nemohou dovolit,“ míní. „Ředitel Cermatu tvrdí, že drahé přípravky nejsou potřeba, že se dítě naučí doma. U nás ale máme víc dětí a věnovat se jen jednomu nejde.“
Přijímačky Cermatu vyvolávaly vášně už v minulých letech. Složitý systém přihlašování a byrokracii s ním spojenou nicméně letos, po nátlaku veřejnosti, nahradily digitální přihlášky. Ač jde o praktickou změnu, chyby v ní jsou patrné. Potvrzuje to i dvojice rodičů, kterou před odchodem potkávám. „Sice už nebyly papírové přihlášky, ale myslím, že to i tak neměli úplně připravený. Do poslední chvíle nikdo nevěděl, jak se přihlášky vyplňují. Ani na základkách. Možná to bylo víc stresující než přijímačky. Mají co zlepšovat, ale uvidíme za měsíc,“ říká k výsledkům, které dětem dorazí v první půlce května.
autor: Tobiáš Wágner
ilustrační foto: Tobiáš Wágner
