Prezident Emmanuel Macron ve středu oznámil, že Francie otevře debatu o rozšíření svého jaderného deštníku na evropské partnery. „Situace se mění a evropské státy se velice pomalu – až smutně pomalu – konečně postupně probouzejí k tomu, že budou vlastní bezpečnost muset vzít do vlastních rukou,“ říká v rozhovoru pro Redakci IKSŽ bezpečnostní analytik Jakub Drmola z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity.
Je v tuhle chvíli pro Evropu důležitý typ ochrany, který nabízí prezident Macron?
Důležité to určitě je, vzhledem k tomu, čemu Evropa čelí a vzhledem k měnící se pozici Spojených států, které v NATO hrály roli konečného garanta evropské bezpečnosti, na což z velké části Evropa dlouhé roky spoléhala. Situace se mění a evropské státy se velice pomalu – až smutně pomalu – konečně postupně probouzejí k tomu, že budou vlastní bezpečnost muset vzít do vlastních rukou. K tomu v dnešní době, ať chceme nebo nechceme, patří jaderné zbraně, zejména proto, že hlavním hrozbou pro Evropu je stát s jadernými zbraněmi, který jimi velice rád hrozí.
Mohl by francouzský jaderný arzenál nahradit ten americký?
Pro evropskou bezpečnost je nezbytné, aby měla vlastní důvěryhodný jaderný arzenál. Tohle trápí hlavně státy na východě Evropy, které doteď spoléhaly na ten americký a na ten to vypadá, že už se spoléhat nedá. Do budoucna bude asi to spoléhání menší nebo je to přinejmenším s velkým otazníkem. Role evropského jaderného arzenálu je důležitá, a proto o tom Francie mluví.
V čem je její systém specifický?
Francie si dlouhodobě zakládá na tom, že má vlastní jaderný arzenál, který je zcela nezávislý na komkoliv jiném. To neplatí třeba o tom britském, který je dost provázaný s Američany. Tady se logicky nabízí, že by na tom mohly mít zájmy jak evropské státy, které teď řeší, kdo je bude bránit, když ne USA. Zároveň to může posílit roli Francie v evropské bezpečnosti, za což by Francie určitě taky určitě byla ráda.
Riziko eskalace
Když mluvíme o jaderných zbraních, ve středu uplynulo 55 let ode dne, kdy v platnost vstoupila Smlouva o nešíření jaderných zbraní. Jaký byl její význam v době, kdy vznikla?
Smlouva reprezentovala snahu limitovat přístup k jaderným zbraním těch, kteří je dosud neměli. Jednotliví aktéři, kteří už jaderné zbraně měli, samozřejmě neměli zájem, aby se tento „klub“ rozšiřoval. Větší množství hráčů s jadernými zbraněmi by relativně oslabovalo pozici těch, kteří už jaderné zbraně měli. Pro každého je nejvýhodnější, když jaderné zbraně má a ostatní ne, protože mu to dává nejsilnější pozici. Čím méně aktérů s jadernými zbraněmi bude, tím by mohla být menší šance, že neuváženě dojde k nějaké eskalaci a katastrofálnímu konfliktu.
Má smlouva nějaký význam ještě dnes?
Význam má, ale jako všechny podobné mezinárodní smlouvy, tím, že není nějaký arbitr, který by dokázal vynucovat jejich dodržování, tak platí, že jsou dodržovány do té doby, kdy se jednotlivým aktérům, kteří se k tomu zavázali, zdá, že se jim vyplatí tyto smlouvy dodržovat a neporušovat je.
Řídí se smlouvou všechny státy, které se k ní zavázaly?
Vzhledem k tomu, co se děje ve světě, bude pravděpodobně dodržování téhle smlouvy stále problematičtější, protože se ukazuje, že nemít jaderné zbraně je potenciálně problém. Asi se bude také zvyšovat motivace různých států si takový nástroj garance suverenity obstarat, i pokud o to dříve zájem neměli.
Současná hrozba
Jak je hrozba reálná s ohledem na zmiňovanou francouzskou iniciativu?
Reálná je vždycky. Vzhledem k tomu, že jaderné zbraně existují, není ta šance nikdy nulová. Mění se a vyvíjí podle toho, co se zrovna děje. Nulová nebyla nikdy. Měli jsme výkyvy během studené války, kdy ta šance vzrostla, což jsme měli také třeba během kubánské krize nebo potom během cvičení Able Archer v osmdesátých letech. Pak jsme měli období relativního poststudeného válečného klidu, s výjimkami konfliktu, který se mohl rozhořet třeba mezi Indií a Pákistánem, které si obstaraly jaderné zbraně.
Jak se tato hrozba promítá do současného rusko-ukrajinského válečného konfliktu?
Šance, že k něčemu takovému dojde, se zvyšuje. A řekl bych, že třeba za poslední tři roky od vypuknutí konfliktu na Ukrajině je pravděpodobně nejvyšší, co kdy byla od těch osmdesátých let. Současná situace se čím dál tím více vyostřuje, zejména třeba za posledních pár týdnů, měsíců, což momentálně nahrává ještě větší destabilizaci celého systému.
Autor: Johana Kadeřábková, Foto: Emmanuel Macron/Facebook
